Stará židle houpací

Tahle země není jenom pro mladý

21.4.2026 Svátek má Alexandra

Íčko bez reklam Přihlášení Registrace

Próza/poezie

Stará židle houpací

Datum: 26. 2. 2023

Diskuze: 10

Ilustrační foto: Pixabay

Dětství to se nevrací

jak by si kdo přál,

stará židle houpací

pod oknem stojí dál.

Dětství to jsou vzpomínky,

kytara, na ni táta hrál,

teplá náruč maminky,

v skutečnost berou tvar.

Stará židle houpací

byla pro mě trůn,

dětství se mi navrací

zpět ve zvuku těch strun.

| Moje poezie

Autor: Zdeněk Horenský

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit

10 komentářů

Alena Velková 28.2.2023 00:04

Dětství mám spojené s houpací židlí mojí babičky. Díky.

Dalibor Polanský 26.2.2023 20:23

Ta doba se sice nevrátí, ale ta vzpomínka zahřeje duši otupělou dnešním divným světem.

Jana Šenbergerová 26.2.2023 18:04

Já si vzpomněla na dřevěné houpací kohouty. Dodnes mám v paměti jejich krásné barvy a zvuk, který doprovázel houpání v nich.

Dana Puchalská 26.2.2023 16:53

Vida, jaké hezké i zajímavé vzpomínky vyvolala dnešní báseň.

Zuzana Pivcová 26.2.2023 16:31

Vím, že ještě dávno před tím, než jsem se dočkala vlastního bydlení, jsem si moc přála mít houpací křeslo. Ale nakonec jsem si ho nikdy nepořídila. Děkuji.

Marie Seitlová 26.2.2023 15:09

Také mám vzpomínku na houpací křeslo, bylo úžasné, dřevěné, rádi jsme se na něm houpaly při návštěvě u babičky. Jednou jsme dováděly, sestřenice z něj spadla, rozbila si čelo a děda se naštval a ve vzteku ho rozsekal. I já jsem si pořídila houpací křeslo a ráda v něm vzpomínám.

Zdenka Soukupová 26.2.2023 13:12

Asi každý z nás by našel nějaký "předmět", který ho poutá k dětství. Já mám ořech na dvoře rodného domku. Vyrůstali a zestárli jsme spolu.

Anna Potůčková 26.2.2023 11:00

Pamatuji si, že jsem ve svém dětství měla u rodičů také svoji oblíbenou židli. Nebyla sice houpací, ale za to vpadala jak křeslo. Pohodlná ohýbané područky. Už tehdy byla stará. Dávno už vyletěla komínem, ale ve vzpomínkách zůstala. Hezká básnička!!