Především obleky byly „na neděli“, „do školy“ a „na lítání“. Obleky na neděli pro děti bohatších rodičů byly jakési zmenšeniny obleků dospělých, asi krejčovsky ušitých, ale ty jsem neměl. Do školy se nosilo oblečení slušnější, neopravované, čisté. Na lítání se nosilo to nejobnošenější.

Začnu spodním prádlem: mimo zimu se nosily trenky a t. zv. sokolské tílko, dnes již málo vídané, s velkými výstřihy vpředu i vzadu, takové, jaké dnes nosí jen lehcí atleti. Bavlněná trička s malým, kulatým výstřihem, nebo s rukávy, nebyla. To byl až poválečný pokrok, dokonce pak již s límečkem jako oblečení nahrazující košile. Ta prý sem přišla z Italie, protože se jim říkalo „skampola“.

V zimě nosili kluci pod šaty „trika“ to byla celotělová bavlněná kombinéza s dlouhými rukávy i nohavicemi s rozparkem v rozkroku, aby bylo možno si ulevit bez jeho svlečení. Pamatuji si, že jsem takové triko velmi nerad nosil, velmi jsem se za jeho nošení styděl.

Jako svrchní oblečení mimo zimu se nosily vždy krátké kalhoty a v chladných dnech bavlněné, dlouhé punčochy o jejichž zvláštním připevnění na tělo píši níže. V chladných dnech se nosily kalhoty zvané „pumpky“. To byly dlouhé kalhoty s nohavicemi zakončenými přeskou, která ze zapínala pod kolenem, takže vznikly tříčtvrteční kalhoty, pod koleny podkasané. Pravé pánské dlouhé kalhoty jsem dostal až ke svým čtrnáctým narozeninám.
Jak byly ty bavlněné dlouhé punčochy k nohám připevněné, když neměly nějaký pružný okraj? Nevím, jak to bylo u jiných kluků, ale já jsem nosil pod šaty tak zvané „kšíry“, jak to maminka nazývala. To byl úzký pásek v pase, ze kterého visely dámské punčochové podvazky jako u dříve používaných dámských podvazkových pásů. Pro každou nohu dva podvazky. K nim se punčochy gumovými skonkami připevňovaly. Protože kluci nemají boky, měl tento pásek s podvazky šle na ramena, aby v pase držel. Taky jsem se za to styděl, ale nebylo jak dlouhé punčochy připevnit. Nevím, jak to měli zařízeno jiní kluci, nikdo se tím nechlubil a za ty dámské podvazky jsem se styděl.

Ke kalhotám se nosily vždy dětské košile, bavlněná vrchní tílka nebyla. Navrch se nosily v zimě doma pletené svetry a jakési malé kabátky, vše na knoflíky, zipy nebyly, nevím zda byly na dospěláckém oblečení, asi ne.

V zimě „na lítání“ se nosily tepláky a po dovádění ve sněhu si pamatuji, že mě maminka při příchodu postavila do plechového umyvadla, aby do něho svlékla tepláky s přimrzlými kousky sněhu, abych nenadělal louže v kuchyni.. Tehdy ještě byly zimy se sněhem a ledem. Nepamatuji si, že bych měl nějaké zimní teplé boty, asi se pro děti nevyráběly. Měl jsem šněrovací kotníkové boty z tenké kůže s gumovou podrážkou bez jakékoliv teplé vložky. Divím se, že mi prsty neomrzly. Dívky a ženy tehdy nosily „válenky“, to byly filcové boty pod kolena, ty mohly být v zimě teplé.

V létě se běhalo v nízkých „plátěnkách“, kotníkové „kecky“ měl málokdo. Vzpomínám rád na letní dětskou obuv, na „dřeváčky“, podešev měly z bukového dřeva a na noze je přidřžovaly úzké, kožené pásky. Podešev byla dělená, aby se dala ohnout špička nohy. Tyto dřeváčky dobře po žulových chodnících klouzaly.

Tak to jsou vzpomínky na chlapecké oblékání za války a krátce po ní. Později se poměry začaly zlepšovat a oblékání měnit.