Za odměnu do Lázní Mšené

Byla jsem to já, které "íčkaři" dali nejvíc hlasů v soutěži Můj největší zážitek roku 2022, a tím mě poslali na relaxační pobyt do Lázní Mšené.

Chtěla bych tímto článkem poděkovat jak redakci, tak všem, kterým se můj příspěvěk líbil a umožnili mi prožít nové nezapomenutelné zážitky, a načerpat sílu do dalšího roku.

Historii i současnost lázní už nám hezky popsala Soňa Prachveldová v jejím příspěvku, proto se zaměřím spíš na krásné okolí lázní a kouzelnou krajinu Českého středohoří.

Lázně Mšené jsou od Holešova vzdálené asi 400 km, a proto jsem na výlet vzala svého manžela Mirka. Na takové dlouhé cestě bych se mohla docela klidně i ztratit, a to by byla nenahraditelná ztráta. Cesta vlakem přes Olomouc, Kolín a Poděbrady až do Mělníka trvala 5 hodin. Potom jsme přestoupili na autobus do Roudnice nad Labem, a po dalším přestupu na jiný autobus jsme dorazili do cíle. Počasí bylo přímo ukázkové.

Ve středu 22.března byl nádherný jarní den. Proto jsme se hned po přidělení pokoje v pavilonu Villa Slovanka vydali na průzkum lázní a okolí. Po zdolání schodů, lemovaných malými soškami, jsme si prohlédli nedokončenou Kapli sv. Jana Nepomuckého. Stavba kaple začala v roce 1802, v roce 1804 byla přerušena a kaple nebyla nikdy dokončena. Za ní v lese za křovím jsme uviděli velký viadukt, který jsme s nasazením vlastního života přešli, neměl žádné zábradlí. Všude kolem kvetly fialky a nějaké nám neznámé žluté kytky. Po prohlídce okolí všech lázeňských pavilonů jsme šli na první večeři do krásné jídelny v secesním domě Dvorana, postaveného v roce 1905 podle návrhu architekta Jana Letze. Potom už nás čekalo jen plavání v bazénu.

Druhý den jsme museli oželet koupel a masáž, protože jsme se vydali na celodenní výlet na posvátnou horu Říp. Počasí se trošku pokazilo, sluníčko se schovalo za mraky. Přesto se nám výlet vydařil. Na cestu nahoru jsme vyrazili z vesnice Krabčice, kam nás dovezl autobus. Nazpátek jsme to protáhli až do Roudnice nad Labem. Na Řípu nás překvapila vyhřátá chata, dobré pivo a úchvatné pohledy do okolní krajiny. Rotunda sv. Jiří a sv. Vojtěcha byla v tomto ročním období ještě zavřena.

Třetí den po snídani jsme absolvovali parafinový zábal na ruce, a potom již nastal čas na zabalení zavazadel a odevzdání klíčů od pokoje. Čekal nás ale ještě jeden společný zážitek v podobě setkání s kamarádkou z i60 - Alenkou Tollarovou. Domluvili jsme se, že na nás počká u autobusu na náměstí v Roudnici nad Labem. Napřed jsme zamířili do vyhlášené cukrárny Dortletky. Tato cukrárna v prvorepublikovém stylu byla kouzelná a dortíky s kávou moc dobré. Potom jsme si s výkladem naší průvodyně prošli náměstí, okolní uličky až ke Hlásce, a na závěr jsme obešli Roudnický zámek. Roudnice nad Labem má stejný počet obyvatel jako náš Holešov, proto jsme se tam cítili jako doma, a chvíle strávené s Alčou byly moc hezké. Den ale ještě nekončil. Rychlík nás odvezl o něco severněji do města Děčína, k rodině naší starší dcery Radky, jejího manžela Vaška a už dospělých vnuků Matěje a Zuzky. Unavení, plní zážitků, jsme po dobré večeři a horké koupeli usedli k TV a usnuli. Před sebou jsme měli ale ještě další dobrodružné chvíle v Krkonoších, kam jsme se přesunuli druhý den. O tom ale až příště.

Předposlední fotografie: Alena Tollarová

Za odměnu do Lázní Mšené

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Kontakt

Více