Začíná to nenápadně, vlastně je to člověku v mládí k smíchu. Dědečkové, babičky, tetičky, co s tím, je to minulé století. Snad jen při pohledu do zrcadla člověka napadne, že má nos jako bambuli   /krucinál/ asi po babičce z Vysočiny, kterou zná jen ze starých fotografií.

Později, když se narodí děti tak si člověk najednou začne uvědomovat, že mají taky něco po nás. Vztekají se, jsou tvrdohlaví, ale mají dobrou paměť, někdy jsou muzikální a často leniví. No a my je někdy trestáme, pak zase přehnaně chválíme - ale to není jejich chyba, ani zásluha. To z nás a našich předchůdců je to, co je v nich.

Je třeba se ptát, dokud je čas. Přijde doba, kdy už není koho se zeptat. A není  třeba se bát  toho, co se dozvím.  Netřeba mít strach. V každé rodině jsou hrdinové i černé ovce. Příklady ctnosti i špatnosti. Vzor k  následování i špatný příklad. Ale musí to člověk vědět.

Často obdivujeme šlechtické rody, jsou samý portrét ve zlatém rámu. Zakládají si na svých předcích - i když ne v ždy je čím se chlubit. Ale vědí o svých předcích - kořenech rodiny - no a z toho je jejich sebevědomí.

Člověk, aby si uvědomoval sám sebe, to znamená, aby měl zdravé sebevědomí, potřebuje se znát, odkud vyšel, z čeho vyrostl.  Lidský tvor je druh organické hmoty, jako kytka, meloun, strom. Musí z něčeho  vyrůst  a ve větru  se něčeho přidržet.  Kytka se drží  země, my lidi tomu říkáme  zázemí.  Pořád to jsou kořeny, pro strom i pro člověka. V přírodě není všechno dokonalé!   Nizozemský  humanista  Erasmus  Rotterdamský /1509/  napsal ve své hře  -Chvála bláznovství : "Nechutná  meloun  jako  meloun víš,  to  podle  toho  jaké  měl semeno, slunce, vodu  počasí a  hnůj!"

Tak je to i s našimi předky - jeden byl  kovář, druhý  byl  letec a oba byli odvážní a silní. Mezi nimi byl i jeden málo odvážný a ten  aby nemusel do války tak se schoval u prostututky v  bordelu.  Další byl divadelní režisér, jiný byl řezník, který  rád bavil  společnost.  Úžasná plejáda genů. A  co si  z toho nově narozený  člověk do života přinese?   Zdá se, že je to spíš ruleta  než  nějaký řád. Kdyby  v tom byl nějaký řád,  tak  by na světě asi nebylo tolik neřádů.  Zřejmě je to ale důležité pro rovnováhu,  protože jak bychom potom  my slušňáci  poznali co je správně a  co je dobře.

Co  ale je dobře, to je trochu vyzdvihnout úspěšné, následováníhodné předky  /to ostaně dělají i historikové/, dětem dávají           dobrý  příklad,  pocit  vlastní  ceny  a zdravého  sebevědomí.

SLÁVA   NENÍ  NUTNÁ  -  TO  JE  JEN  STŘÍBRNÁ  BRÁZDA  ZA  LODÍ .

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit