Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?
Ilustrační foto: Ingimage

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Píšu o tom, protože se co dva týdny scházíme s kamarádkami a říkáme tomu, že probíráme nástrahy současného světa. Shodly jsme se, že toto je jedna z nich. Každá z nás se stala takzvaně nevlastní babičkou. Jedna kamarádka říká, že její muž je naštvaný, protože mu úplně cizí patnáctiletý fracek říká dědo. Tedy, není cizí, je to syn paní, se kterou žije jeho syn. Nejsou ani sezdáni, přesto kluk automaticky používám oslovení „dědo“ a „babi“. Evidentně už jeho životem takových nevlastních prarodičů prošlo víc.

Myslím, že tento přístup není dobrý. Stejně jako rodiče jsou jen jedni, měla by tato zásada platit i u prarodičů. Vadí mi, když žena navazuje nové známosti a chce po dětech, aby jim říkali „tátové“. Táta je přece vždy jen jeden, stejně tak máma. Něco jiného jsou případy, kdy někdo vychová cizí dítě odmalička, přijme ho za vlastní, mají krásný vztah. Mnoha nevlastním otcům děti říkají „táto“, ale často jde o případy, kdy s tím vlastním měli špatný či žádný vztah. I maminkou se samozřejmě může stát žena, která dítě neporodila, ale vychovala a je vlastně mámou mnohem lepší než ta pokrevní.

Ale v případě prarodičů jde o něco jiného. Myslím, že současné zmatky v uspořádání rodin, to, jak se lidé často rozvádějí a přivádějí děti nových partnerů, by neměly vyústit v to, že mně kdekdo bude říkat „babi“. Mladí to nechápou. Jeden syn mi řekl, že se neumím vyrovnat se stárnutím, že mi proto oslovení vadí, že se dělám věčně mladá. Možná na tom něco je, mně oslovení „babička“ evokuje starou paní v šátečku a to já nejsem.

Myslím, že děti to dnes mají těžké, pokud žijí v různě se rozpadajících a znovu vznikajících rodinách. A trvám na zachování určitých tradičních modelů mezi nějž řadím i to, že každý má jen dvě skutečné babičky a skutečné dědečky. Možná to někomu bude připadat jako bezvýznamné slovíčkaření, ale já si myslím, že by se o takových věcech mělo mluvit. Neustále se rozebírají nové trendy, korektnost, co se říkat smí a nesmí, ale málokdo se ohlíží na to, co vadí nám ve vyšším věku. Nemyslím, že je nutné se ve všem přizpůsobovat a vše nové přijímat. Mám ráda nové trendy, novou módu, ráda mluvím s mladými lidmi, ale nebojím se jim říct, pokud mi některé z jejich názorů a toho, co prosazují, připadá pitomé. Dnes se kdekdo kvůli něčemu uráží. Podivuhodné je, že když se kvůli něčemu ohradí starší člověk, málokdo to respektuje a hned je označen za starého bručouna. Chtěla jsem toto téma otevřít, znát názory jiných. Ale my s kamarádkami máme jasno – babičkami cizích dětí nechceme být.

 

(Autorka si nepřála uvést celé jméno, ale redakce ho zná... Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)

 

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
65 komentářů
Renata Suková
Renata Suková3.3.2024 22:31 Milá paní, umíte si představit, co je to pro ty broučky za trápení, ta situace, ve které se nalézají? Co možná musely všechno zažít, vyslechnout a možná vidět, než k rozvodu došlo? Udělala bych všechno na světě, abych jim to vynahradila a dokázala jim ukázat lásku a pohodu. V mých 80 letech jsem slyšela o pár babičkách, které dokonce nedovolily své vlastní vnuky oslovovat je babičko, ba i pár chlapů existuje . Strašné povahy. Vy jste na tom o něco lépe, nicméně divná, alespoň pro mě, jste- a tady téměř pro všechny. Ze srdce ta vaše nevlastní vnoučátka lituju. Chodím do školky poo číst dětem pohádky a jmenuju se "čtecí babička" (je to taková akce sbližování dětí se seniory) Paní učitelka vždycky říká- tak děti rychle do postýlek, už je tady babička, pozdravte hezky....Vůbec, ale vůbec mi to nevadí, naopak. Vy byste se asi opupínkovala. A kdyby mi třeba sestřička v nemocnici řekla "babi", tak se taky nepotentím, oni to nemyslí zle. Spíš záleží, co říká to ostatní. Je přirozené, že člověk k těm vlastním dětem cítí asi větší lásku, ale ti nevlastní by to neměly nikdy pocítit. Jak je to u vás?
Janka Dudová
Netýká se mě to, nemám tu zkušenost. Mám pouze vlastní vnoučata. Ale pokud bych měla rozvedené děti a jejich partneři by přivedli nové děti, tak by mě to vůbec nevadilo. Nebazírovala bych na tom. Mnohde se sousedům zase říká strejdo-teto. Je fajn mít velkou rodinu a ty nové děti si jistě mnohdy zažily nepříjemné věci s rozchodem, či rozvodem původní rodiny. Nedělala bych rozdíly mezi naše a cizí. Souhlasím s názorem, který tu již zazněl, ty děti chtějí někam patřit. Nikdy nevíte, co přinese budoucnost a právě ta „nová“ vnoučata, mohou překvapit. Pokud oslovení autorce příběhu vadí, je jednoduché říci hned zkraje, jsem teta, nebo teta Jiřina apodobně.
Jana Korfová
Patnáctiletý chlapec není fracek jenom pro to, že chce někam patřit. Pak se nemůžeme divit, když tito mladí se na nás dívají přes prsty. Článek mi přijde nechutný.
Jindřich Berka
Dobrý den, také je třeba si položit otázku? Kdo to zavinil, že jí zaplevelil širokou rodinu o další děti? U mě syn a u té paní taky možná jí ty "vnoučata" přidali synové. Ano souhlasím s vámi ženy. My také nemáme srdce čtyřleté dívence vysvětlovat, že nejsme její prarodiče, když nás bezelstně miluje. Ještě když jako dědeček jsem sám v naší rodině sám (ostatní zemřeli).
Ivana Nejedlá
Tak to mě pobavilo. „Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti.“ A „trvám na zachování určitých tradičních modelů mezi nějž řadím i to, že každý má jen dvě skutečné babičky a skutečné dědečky.“ Někdo by měl paní vysvětlit, že v rodině, ve které se oba (nebo i více???) synové rozvedli, tradiční modely již prostě zachovány nejsou. A těm chudákům dětem by měl někdo vysvětlit, že tahle divná paní opravdu není jejich babička.
Antonín Nebuželský
Hlavně když se poznáme, že jsme "naši".
zdenka štruncová
Dobrý den plně s vámi souhlasím.Vadi mě, když zeťák mě říká babičko a mému příteli dědo
Jana Strážnická
tady se pořád řeší, jak mají děti říkat paní v cizí rodině - samozřejmě čtyřletému dítěti nevysvětlíte, kdo to je, ale jak se cítí ty babičky a dědové, kterým ta jejich vnoučata někdo vzal a už jim je nechce dávat s tím, že už mají jinou rodinu, to si myslím, že je taky velký problém
Monika Monca
No tak jim to prostě řekněte! Místo frflání po kafíčkách s kamarádkama a u piva s kumpánama normálně jako slušný člověk otevřete pusu a řekěte, co vám vadí. To neumíte? Bojíte se - dětí? Tak jim řekněte, jak vás mají oslovovat - já nevim, teto? Křestním jménem? Snad ne "Paní Nováková" ... :D :D
Zdenka Kratochvílová
Mám 63 let babičko mi říká celá vesnice dost lidí nezná ani mé jméno.Vzniklo to náhodou vzniklo to náhodou když jsem se vracela z jedné akce v kostýmu babičky..Soused zvolal na celou ulici"babička přijela"aut mi to zůstalo a vůbec mi to nevadí.Prijede cizí pošťák a říká babičko máte tady balík a usměje se u toho.Uz to trvá deset let.
Ľubica Šobatová
Nie, mne to nevadí.
Martin Hladký
Celý problém jste pojmenovala v poslední větě - vy s kamarádkami máte jasno, že děti v rodinách vašich dětí jsou vám cizí. Jen další příznak pandemie nemoci zvané sebestřednost, čili sobectví. Chudáci děti.
Dušan Brabec
Zaujala mne neuvěřitelná odezva na tento příspěvek. Určitě je snažší a normálnější, když vnoučata, ať vlastní či nevlastní, říkají prarodičům babi, babičko, dědo, dědečku, než když novému partnerovi maminky či tatínka říká také tatínku či maminko. V našem věku přeci oslovení babičko či dědečku vždy nesmírně potěší, nakonec i od zcela neznámého dítěte! Mimochodem ve svém životě jsem si to ověřil na svojí druhé ženě - moje děti ji oslovovaly křestním jménem, ale jak se rodila mým dětem z prvního manželství vnoučata, bylo úplně přirozené, že byla jejich (byť nevlastní) babička. A všechny to těšilo a měli radost. Aktuálně jsem v situaci, kdy jako vdovec jsem si našel přítelkyni a příběh začíná opět znovu... Tak věřím, že dopadne úplně stejně k radosti všech.
Helena Votíková
Myslím si, že nejtěžší je získat si důvěru dětské dušičky, která je rozvodem rodičů asi hodně zklamaná a nešťastná. Proto bych považovala oslovení babičko od takového "spratka" za velikou výhru. Ale problém asi bude někde jinde... možná to přicházející stáří?
Anna Novotná
Když moje dcera se dvěma dospělými syny před šesti roky opravila svůj druhý poločas života, přišlo mi úsměvné, že také čerstvě dospělá dcera mého budoucího zetě ještě před svatbou volala na mého vnuka "čau, brácha"! A po svatbě svého otce s mojí dcerou mi tak jako mí vnuci s úsměvem říkala "babičko". Moje dcera miluje dcery svého manžela a on miluje její syny, někdy je k její nelibosti až rozmazluje. Nikdo by nepoznal, že se nejedná o původní rodinu. Babičkou jsem pro všechny ráda, i když nemám šátek, ale koupila jsem si zbrusu nové elektrokolo. Záleží na respektování vlastních dětí a výběru jejich partnera i s jeho dětmi, které vlídný a laskavý přístup a přijetí od "babičky" v té nové rodinné konstelaci jistě uvítají. Můj táta měl od narození nevlastní matku, ta vlastní při porodu zemřela. Ta paní se ke mně nikdy jako babička nechovala a oslovovat ji tak mě ani nenapadlo, byla cizí, odměřená a neosobní, tak jsem bohužel měla babičku jenom jednu. Byl to její problém, osobně jsem si to brát nemohla.
Hana Řezáčová
Paní Lenka, 11:44 - když má někdo od mala dobré vychování, nenapadne ho nazývat děti , vlastní ani cizí, spratky ... - Někdo si být nazván krásným babičko a dědecku nezaslouží a mělo by se takovým vykat pořád a moc je nenavštěvovat ...
Libuše Křapová
Paní Lenko, když si syn nebo dcera přivede do rodiny partnera s dětmi, nejsou to cizí spratkové. Jsou to nevlastní vnoučata. Mohou na přání nevlastní babičce vykat, ale pořád je to pro ně babička.
Jindřich Berka
Paní Lucia, nikoliv pořádek, ale lásku děti potřebují!!! Vidím to ve škole, kde učím. Jindra
Antonín Nebuželský
Vůbec bych nereagoval, jen když vidím ty ohlasy, nedá mi to. Myslím, že když si syn přivede paní s dětmi, tak se to musí vyřídit mezi dospělými. Děti se jen přizpůsobují situaci, časem se to upraví. Horší, když to syn střídá... Ale to už je jiný článek.
Lenka Š.
Cizím lidem se vyká a oslovují se pane a paní. Tak nás to učili odmala. Jen nevychovaní spratkové začnou pro ně cizí ženě říkat babi a týkat jí. A vůbec se nedivím, že jí to vadí. Pokud si to ta žena přeje, jistě jim sama navrhne, aby jí tykaly a říkaly babičko. Navrhuje ale vždy ten starší a jen pokud sám chce. Základy slušného chování ale asi moc neříkají ani těm dětem z článku, ani mnohým diskutujícím, když paní Jitku ještě uráží.
Jindřich Berka
Vážená paní, myslím si, že je člověk babička nebo dědeček vyznamenání. Aspoň pro mě a mou ženu. Ta je babička již 13 let. Od 47 let a vůbec se za to nestydí. Máme v rodině stejný problém. Moji, tvoji a naši. S tím se dá žít a kvalitně!! Náš syn utekl od dvojčat, snacha truchlila. Potom si nakonec vzala spolužáka od syna. Ona má naše dvojčata, on syna a spolu šestiletou dívenku. Ta nám říká dědo a babičko. Má nás ráda a my ji. Dědu nikdo už nemá. To je choulostivé zboží. Manželka je o 10 let mladší než jejich babičky, tak jim rozumí. Nemáme sílu ji prarodiče odepírat. Já jsem děda pro všechny. Jsem vzácný jako šafrán. S novým manželem od snachy hraji tenis, pinec a fotbal. Jezdíme spolu na dovolené a klape to. Prostě musíme to tak vzít a nehrát si věčně na mladého. Příští týden vyrážíme společně do Velkých Karlovic. Jindra
Libuše Křapová
Ještě dodám - myslím tím babičky a dědy pouze v rodině. Mně nevadí, ani když mne tak osloví malé cizí dítě, i když tady bych už preferovala tu paní. Ale na úřadě, v nemocnici jsem paní vždycky.
Libuše Křapová
Paní Lucia a další - tady přece není řešeno oslovení mami nebo tati. Mámu a tátu máme jen jednoho. Jde o oslovení babičko. A babiček má dítě více. Jak byste navrhovala, aby malé dítě oslovovalo starší paní? Jménem? Teto? Nebo snad jen paní?
Lucia Boldizsar
S dotyčnou pani absolutne suhlasim. Existuje niečo ako rodinné systémy a v rámci tých szstémov sa má dodržiavať poriadok. Ak by som mala partnera s detmi, nikdy bz som im nedovolila, aby ma volali mama. S laskou, ale pevne by som ich viedla k tomu, ze mamu maju a je len jedna a ja som pani, ktora zije s ich otcom, ale nie com ich matkou. Nehovoriac o tom, ze som nespocetne krat videla, ako to zeny dovolia a este sa tvaria, ze su tym detom lepsou matkou. Myslim, ze to z hladiska rodinnych systemov nie je dobre pre tie deti, ani pre nikoho ineho.
Petr Adámek
Nepřijde mi nijak divné, že děti nových partnerů dětí oslovují paní "babičko", a nevidím v tom žádnou oprsklost. Když jí to vadí, má to říct a ostatní to mají respektovat, ovšem rodinu to rozhodně nestmelí. Já sám bych se nevzpěčoval.
Helena Záchová
Vy jste nějaká divná. Přece oslovení "babičko" nebo "dědečku" je po mamince a tátovi to nejhezčí oslovení na světě. Vyzařuje z toho láska, úcta a obdiv. Vy byste byla raději, kdyby Vám děti říkaly "hej ty"? A oslovovat křestním jménem? Zkusila byste někdy svou maminku oslovovat jménem? No brrr.
Eva Kopecká
Nevím. Na jednu stranu by to měl být ten starší, kdo udělá ten vstřícný krok a nabídne tykání, oslovení, určí ta pravidla. Aby to určovalo dítě, ještě ne z rodiny, to mně přijde takové nějaké od věci. Přece jenom člověk, který přijde jako nový partner do rodiny dávno poté, co byla zaběhnutá, by měl v sobě mít takovou nějakou pokoru. Ne každá matka od dospělého dítěte skáče radostí, když rozvodem přijde o vlastní vnuky a jsou jí podsouvány děti nového partnera jejich dospělého dítěte. On to taky nemusí být poslední vztah. Na stranu druhou, pokud bych si s novým partnerem a jeho dětmi sedla, klidně bych nabídla tykání jak dítěti, tak nové snaše, zeti. Doufám, že tuhle situaci nebudu muset nikdy ve své rodině řešit. V práci se děti občas spletly avrekly mi mami. Občas se spletl i vnuk. Přišlo mně to milé dojemné. Když jsem věkem pokročila a svěřené děti mi řekly babi místo paní učitelko, jen jsem se nadechla, vydechla a sama pro sebe se zasmála. Jo, holka... mladá jsi už byla , co naděláš. Někdy člověk vychází lépe se svými rodinnými příslušníky a vystačí si, někdy zase s lidmi mimo rodinu, je ten život prostě takový zajímavý no. Jak říkám, nelze se přiklonit ani na jednu, ani na druhou stranu. Hlavní roli by měl mít ten prostředník...to dospělé dítě, které nás chce seznámit se svou takzvaně novou rodinou. A co si budeme povídat. Třeba nebudeme mít tu kuráž mu říct, já na ně nejsem zvědavá. Když budeš chtít přijet, přijeď sám. Nebudu tady celý pátek skákat kolem plotny, aby se mi tu nová partnerka ofrňovala nad obědem a aby mi její děti pošlapaly kytky na zahradě a vytahaly králíky z králíkárny. No a tak mlčky něco uchystáme a čekáme, co bude. A jelikož se neprojevíme, a jelikož partnerka těm dětem řekne, že jsme tedy něco jako prarodiče, je to hned. No. Celý článek je spíš o tom, že ty dámy nechtějí ty nové partnery a jejich potomky akceptovat. Ano, do jisté míry se to pochopit dá. Ovšem, aby nám někdy nebyli dobří, až budeme potřebovat pomoct, až bude hůř....
Hana Práglová
Dle mne - ano, oslovení BABIČKO, BABII je projevem důvěry. Třeba tyto děti nepoznal svou babičku a jsou šťastné, že ji konečně mají. Mám zkušenosti, že děti manžela z 1.manželství nejsou svou "novou babičku" oslovovovaf nijak. To pak bolí mnohem více !!! Znám ženu, která má 2 děti, pár vnoučat i pravnoučat a nikomu nedovolí, aby jí říkal BABII.. jen křesním jménem.. Více mi hodně vadí, když mě tímto kouzelným slovíčkem osloví zdravotníci v nemocnic i!!
Lenka Kočandrlová
Moc mi bylo líto,že nemám ani jednu babičku,ani dědu. Záviděla jsem spolužákům,kteří se před vysvědčením,či svátkem,narozeninami,Vánocemi chlubívali,co dostanou od babi a dědy. Že jezdí k nim na prázdniny. ---- Paní alias Jitko,66 let, já vám dám zdarma výbornou radu, jak převychovat ty drzé haranty,co si dovolili Vám říct babičko ! Opatřete si řádný klacek, ty nevědomé děti si stoupnou před Vás do pozoru,Vy budete třískat klackem např. o židli (pozor,abyste ji nepoškodila !) a za každou ránou zařvete : Jsem Jitka Bambusová (příjmení jsem jen tak pro názornost vymyslela,vy si doplňte svým pravým !) a vy jste jen nevlastní , pro vás nejsem žádná babička ,tak zalezte do kouta a mlčte !!! Opakujte nejméně 50 x ,aby si to pořádně pamatovaly a již Vás nikdy nebudou titulovati ráčiti,jak Vy si nepřejete. Howgh.
Sylva Šporková
Myslím, že prolbémem není oslovení, ale vztahy v té rodině. Pokud mám ráda své dítě, chci aby bylo šťatsné - a proto přijímám s láskou i toho, koho si zvolil za partnera/ku. A zvlášť děti! Babičky (tedy ty správné babičky) jsou pro každé dítě přínosem - a čím víc babiček, tím líp. Mám také "nevlastní" vnoučata - ta starší mi říká jménem, ta mladí babičko. A naopak jiná vnučka, když získala babičku (která ji má ráda), si vymyslela pro nevlastní babičky "babika" - a oběma se to líbí.
Ilona Marešová
Žena, které oslovení "babičko" vadí, má problém sama se sebou, že to nedokáže přijmout. Pokud by ji děti oslovovaly "hele", také by se jí to nelíbilo. Pokud si jejich děti přivedou partnery i s dětmi, je jediná možnost, ujasnit si situaci a přijmout i nevlastní vnoučata. Jinak bude v rodině zle. Dcera má přítele s dopívajícím synem, kterého vnímám jako člena rodiny, přijala jsem ho bez výhrad a vždy ho ráda vidím.
Jitka Caklová
Kam se poděla láska paní Jitky k bližnímu, tedy pokud ji v sobě vůbec někdy měla. Naše vnoučata, od mých dětí, dědu, kterého jsem jim vyvdala, mají raději než mě a přesto jsou milovanými vnoučaty nás obou. ♥♥♥
Irena Mertová
Slovo babička se mí líbilo vždycky, má v sobě laskavost a moudrost, je milé. Teď, když jsem sama dospěla do té role a věku, užívám si to:-)
Antonín Tichera
-> Lenka Svachova: ... pokud nazýváte děti, vyženěné vašimi dětmi, usmrkanci, je jasné, že problém je úplně někde jinde, než v samotném oslovení :-) A zákaz oslovení "babičko" určitě tento problém nevyřeší. psal jsem níže :-)
Hana Rypáčková
Asi by jí měly děti říkat babizno, zasloužila by si to. Mám ráda děti a nevadí mi , že mne osloví děti sousedů "babičko, babi" . Kamarád je bezdětný starý mládenec, můj vnuk mu říká dědo..
Marie Faldynová
Patřím k těm, kterým by nevadilo, i kdyby jim "babi" říkaly všechny děti z paneláku. A jsem ráda, že ostatní čtenářky to mají podobně. Sama jsem svou babičku neměla, myslím, že dítě potřebuje přijetí a ráda mu jej poskytnu. Líbí se mi názor Antonína Tichery.
Lenka Š.
Vážení, to že vám to nevadí neznamená, že Jitka musí bez řečí snášet, co jí evidentně vadí. A pokud jí to vadí, měla by to řešit. Mě by taky vadilo, kdyby na mě kdejaký usmrkanec pořvával babí.
Vlasta Štolůnová
Kdo žádný problém nemá, tak si ho vytvoří. K úvaze mi ale přijde, když Vás takhle osloví cizí lidi, bez jakéhokoliv vztahu k Vám. Aby mě takto oslovovala např. lékařka, řidič v autobusu, nebo kdokoliv jiný, to by mě skutečně iritovalo, stejně jako moji bábi, která na to měla odpověď, ,, já jsem babička jen pro mou rodinu, ale ne pro Vás ( tedy kdokoliv z ulice).
Marie Webrová
Tento postoj k vyvdaným či vyženěným dětem dělá pouze rozbroje v rodině. Z vlastní zkušenosti to vím. Tchán, ač to byl vlastní děda odmítal to oslovení přijmout. Nikdy jsem to nechápala, dodnes nepochopím. Tchyně byla manželova macecha, a ta děti milovala. Zarputilý sobec. Manželství dcery nedopadlo dobře a tak mám také nevlastní vnouče. Od 4 let a jelikož svou babičku nepoznal, zahřálo nás s mužem u srdíčka, že nám hned říkal babi a dědo.
Antonín Tichera
Mně to připadá, že spor o oslovení je jen zástupný problém. Že "babička" nové partnerky jejích synů a jejích děti moc nemusí, okázale to dává najevo a oslovení babičko je jedním ze způsobů jak prudit. Protože kdyby je měla opravdu ráda, přijme je jako členy rodiny a oslovením "babičko" bude potěšená. Znamená to totiž, že i ty děti ji přijaly za svou. A jak to v životě bývá, vše se jednou člověku vrátí. I ta namyšlenost a odtažitost.

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?