„Vždycky jsem říkal, že připlatit si za hotel s výhledem na moře se vyplatí. Podívej, Maruško! Támhle v dálce jsou nějaké hory… Nebo to jsou mrakodrapy?! A támhle zase na tom hotelu vedle je snad bazén na střeše? Je to možný? Vidíš to, Maru? Moře je kousek od hotelu, nikam nemusíš chodit přes silnici, všechno je, co by si kamenem dohodila. Perfektní hotel. Výtah jezdí zvenku po stěně a jede přímo k bazénu. Pojď se taky podívat!“
„Chvilku počkej, jen to dodělám.“
„Zaplatíme si výlet, kam budeš chtít! Můžeme si také objednat kurz potápění nebo letět na padáku podél celého pobřeží. Stačí dojít za delegátkou a

Dubaj nám leží u nohou. Určitě si také zajdeme na večeři do nějaké restaurace, abychom poznali noční život. Krevety, chobotničky, humr, ústřice, to všechno si dáme. Už se strašně těším. Když přimhouřím oči, cítím tu vůni Orientu a vidím obrovské talíře s jídlem.“
„Pepo, ale to cítíš ten guláš! Dáš si ho s knedlíkem nebo s chlebem? A konečně zavři už ten katalog a pojď se najíst. Pivo máš v lednici. Jó, a volal tvůj brácha, letos nás asi zase čeká Lipno.“