Že prý každý třetí Čech si oblíbil samoobslužné pokladny, čtu ve zprávách. Samo-pokladny jsme se naučili ovládat v cizině. U nás ještě nebyly. Ženě imponovalo, že když se objevily i doma, tak mohla radit jiným, což činila s nevšední ochotou.

Ale starý pán je rád nemá. Nejenže někomu vzaly pracovní místo, ale proč by on měl zodpovídat za správné namarkování? A jak si má u pokladny vzpomenout „blbý muž“ na správný název třeba pečiva, když jich tam je tucet podobných. Selské, Chalupářské nebo Sedlácké? Které to vlastně vybral, netuší a sklerózu ještě nemá. Byly to ty krajní napravo, to ví určitě. Volá a čeká na obsluhu. Ve frontě u klasické pokladny se čeká také. Tak to vyjde nastejno.

Ironii osudu je, že vždycky se něco zadrhne, zrovna když tam je on. Dojde páska, zboží nemá ještě zadaný kód, nebere to slevový kupón nebo prostě jen technická porucha. To se stává pravidlem, když nakupuje žena a on ji doprovází jako nosič tašky a mobilní peněženka. Včera v marketu 3× musela zasahovat obsluha u malého nákupu o šesti položkách. Že prý on záměrně vyzařuje negativní energii a ta paralyzuje samo-pokladny!

Vysvětleno, rozhodnuto!