Zuzko moc hezká básnička i když je o nehezkém pocitu, kterým smutek jistě je. Bohužel i smutek patří k našemu bytí, a to at se nám to líbí nebo nelíbí.

Povedla se.

Zuzko, nádherná báseň, člověk zatají dech po přečtení. Děkujeme obě, i za Inku.

Zuzko, jak stárneš, jdou ti verše čím dál lépe a niterněji. Zase krásné, měj krásný, pohodový čas

Zuzko, krásná poezie.

Jste člověk milující.

I ve mně někdy malý smutek žije, radostné chvíle ze źivota ale nezabije. Krásná básnička Zuzko.

I smutek je součást života, i když nevítaná.

♥♥♥

Zuzko, v tvém podání i smutek může být krásný.

Smutek patří k životu. Moc hezké...

Zuzko, udělala jsi mi radost touto básničkou, je nádherná, i když ten smutek tam má hlavní roli.Děkuji.

S přicházející zimou je těch smutků víc, ale na jaře je s radostí pohřbíme...krásné verše

Zuzko, jako vždy se mi líbí. Krásné a smutné zároveň. :-)

Zuzanko, také prožívám velký smutek a má dojem, že zabije i tu lásku

V poslední době mě smutek přepadá docela často.

Smutek mě přepadá nečekaně, nezvaně a je čím dál silnější s přibývajícími lety. Největší je ten po rodičích. Nezraňuje, neubližuje, stal se mojí nedílnou součástí aniž by mi bránil ve vnímání toho podstatného a krásného co mě obklopuje.

Jen tvé verše mě vždy potěší, i kdyby byly sebesmutnější. Lehounké a krásné jako křídla motýlí a hluboké jako studny artéské.

Moc krásné,vypsala jste se a ted smutek zavřete do šuplíku.

Smutek se s láskou nevylučuje. Citlivě a krásně zpracované.

Smutek musíte poslat dveřmi ven a zamknout na dva západy. Já vím, on to nikdy nevzdá a bude klepat a zvonit dál. Buďte neoblomná a řekněte mu, že už toho bylo dost! Všechno jste si řekli, tak co ještě chce. Zdržovat vás? Ne teď! "Mám teď přece jiné věci na práci." Klobouk dolů před tak nádhernou básničkou. Děkuji moc.

Někdy je smutek. Asi jste právě smutná, ale zítra, zítra to bude radost. Smích a slzy, úspěchy a neúspěchy. Kdyby to nebylo, tak se člověk nemá na co těšit. Bylo by šedivo. Vy se musíte ze smutku vybásnit. Já se z něho vypisuji. Nejlépe na papír a s plnícím perem. S poslední kapkou inkoustu se můj smutek rozpustí jako led ve sklenici. Jindra

Zuzko, přesně tak to pociťuji nyní ve svém nitru já....:-))) Děkuji.

Vy tedy umíte sestavit slova! Až se srdce silněji roztluče.

Každý v sobě nosíme kousek smutku, někdo docela malý a jiný je jím prostoupený. Jen citlivá duše o něm takhle píše. Krásná báseň, jemná jak vánek, který cítíš ve vlasech v letním podvečeru, ale také tíživá jako dech běžce na konci cesty. Zuzko, děkuji.