Párkrát u toho byla dcera, není to žádná slečínka. Pracuje u celníků a tam se na nic nehraje. Prostě se do mě pustila a dostala jsem rozkaz. A ty se musí plnit. Naštěstí dneska bylo venku jako na jaře, slunce svítilo, vítr se šel radši prospat, a tak jsme se rozhodli, že si vyjedeme. No jo, ale kam? Myslím, že to není těžké uhodnout, ano správně, vyhrála Milada. Sbalit něco s sebou pro nás i pro pejska netrvalo dlouho, nasedli jsme do auta a hurá k jezeru.

Tentokrát jsme nejeli na hlavní parkoviště, ale jeli jsme ze strany od Chabařovic. Poznávací znamení jsou dva tovární komíny. Jaké bylo naše překvapení, když jsme dojeli nad jezero a před námi se objevila dlouhá řada zaparkovaných aut, stejný nápad měla tentokrát spousta lidí. Také chtěli využít možná jeden z posledních krásných dní tohoto roku. Naštěstí pro nás tam místo ještě bylo.

Ano, potkávali jsme pejskaře, sportovce, mládež, prostě od malých dětí až po starce jako my, včetně našeho pejska, ten patří mezi ty starce. Samozřejmě, že jsem fotila, to bych si nenechala ujít. Kromě jezera a okolí jsem tentokrát přidala i čtyřnohé návštěvníky, a že jich nebylo zrovna málo. Ale naštěstí nikdo neřekl ne, tak těch je tu tentokrát trochu víc. Myslím, že to nikomu nebude vadit. Po vodě plula i hejna ptáků, nevím jestli budou vidět, byli totiž všichni černí.

Zvu vás na prosincovou fotoprocházku k mému oblíbenému jezeru. Mám radost, že jsem poslechla jak dceru, tak svůj mozek a své srdce. Není nad to, když je člověku dobře na duši i po těle. Přeji všem krásný Silvestr a Nový rok. Ať je rok 2024 šťastný a bez soupeření mezi národy. Trochu se obávám, že tohle se nám nesplní.