Po obědě vyrážím autem do Veselé (obec asi 10 km od Rožnova p.R.) s cílem objevit rybníky, které jsem našla na mapě. Směrovka „Rybolov, prodej ryb“ mě po polní cestě dovede pod hráz rybníku. Zastavím, zařadím zpátečku a chci auto otočit. Kola se protočí, vystříkne bahno a auto se nepohne. Co s tím? Řešení odkládám a jdu se projít kolem tří rybníků.

Po půl hodině je procházka u konce a začínám řešit, co podniknu. Rady nacházím na internetu (naštěstí mám v mobilu data). K autu se vracím kolem potůčku, který vytéká z rybníku. Nacházím hromadu větví. Jásám. Radost byla předčasná, větve nezlomím. Pokračuji v cestě kolem hromady hlíny s kameny, třeba se budou hodit.  

Začínám s nadějí, že vše zvládnu. Do vyjetých kolejí nacpu trávu a sedám za volat. Auto rozhoupu, pomalu přidávám plyn a velké NIC. Na druhý pokus si nanosím kameny a na třetí pokus přidávám koberečky z auta. Další pokusy vzdávám. Kupodivu nepodléhám panice. Vše má své řešení.

Volám do zemědělského družstva a ptám se na možnost poslat traktor, který by mé auto vytáhl. Nápad dobrý, ale traktor není k dispozici. Posílám zprávu synovi s prosbou o pomoc. Za půl hodiny přijíždí s čtyřkolkou a záchranná akce dostává rychlý spád. Spěcháme, protože začíná pršet. Vybalit tažné lano z originálního obalu, najít tažné oko, propojit auta. Sedáme do svých aut a hned první pokus je úspěšný. Jsem vysvobozena. Děkuji synovi, že se stal mým žlutým andělem. On se loučí slovy: „Mamko, přestaň vymýšlet kraviny.“

Z první letošní nepříjemnosti budu mít ve fotoarchívu několik fotek s mizernou kvalitou. Však posuďte sami.

Přeji všem pohodový nový rok bez neduhů a velkých trápení.