„Tys byla zase u kadeřnice? Co kdybys tam vzala taky někdy mě! Vidíš ty moje dredy? Vždyť už jsem širší než delší. I já chci mít zase krásné vlasy, útlý pas a bříško dmoucí,“ vyčítala mi Bobina.

„Máš pravdu. I mě už nebaví tě dvě hodiny denně česat. Nemůžu se pak ani narovnat.“

A tak jsme vyrazily do salónu psí krásy. Výsledek se dostavil za čtyři a půl hodiny. Poměr cena (1.700,- Kč) a výkon stál za to: domů jsem si vezla plyšáka z Ikea a jako bonus budu pár týdnů chodit vzpřímeně. Upřímně řečeno, bála jsem se, že se po tolika hodinách nedoplatím.

Bobina byla z lazebnice sice nadšená, ale trochu unavená, takže po návratu bez zaváhání padla do mojí postele a spala jako zabitá. Ne že by tam směla, ale trochu zneužila své nově nabyté krásy.

Musela jsem jí vzbudit a vytáhnout na procházku. To bylo haló. Všichni žasli, všichni se chtěli zase pomazlit. Vše bylo zalito sluncem, dokud jsme nepotkali pudlici Daisy. Holky spolu dováděly. Najednou se z kroužku obdivovatelů ozvalo:

„Ti pudlíci jsou tak krásní.“

Vidíte ten rozdíl ve výslovnosti? Já nejsem moc útlocitná, ale tohle se mě teda dotklo.

A Bobina? Ta se s tou změnou identity ještě nevyrovnala. Proto si i ona položila zásadní otázku dnešní doby, kdo je a kam kráčí.

Dospěla k názoru, že než být pudlem, raději se nechá přebarvit a změnit na tibetského mastifa.

Foto tibetského mastifa: thepics.top

Ostatní fotografie: Alena Velková