Jarní přezutí aneb jak jsem zahájila novou cyklistickou sezónu

Je nejvyšší čas jarního přezutí. Šup na nohy tenisky a vyrazit. Nejdříve otřít prach z kola, dofouknout přední kolo, nabít baterku, zkontrolovat, jestli cinká zvonek, brzdí brzdy, svítí světla, zda jsou funkční obě šlapadla. Pane jo, to je úkonů. Asi bych si měla zajet na malý servis do prodejny, kde jsem kolo kupovala.

A teď ještě zkontrolovat své osobní vybavení. Tak helmu a rukavice jsem našla. Nemohla jsem najít kalhoty, proštrachala jsem prádlo, zjistila jsem, že mám plno věcí, které nenosím a nepotřebuji, ale kde jsou ty cyklokalhoty? Nakonec se objevily na dně skříně, pod teplou dekou. Tričko mám od loni krásné zářivé, takové jahodovorůžové, to aby mě řidiči nepřehlédli na silnici. Láhev na pití jsem nenašla, tak jsem si vzala malou pevnou od Bílinské kyselky. Když ji ztratím, tak se nic neděje, loni mi někde na kopečkách vypadla drahá lahev, která ladila k barvě kola. Nic se nemá přehánět.

Konečně jsem v sobotu vyrazila a moje první cesta vedla na Husův vrch v Hostomicích, kde jsem se pokochala nádherně rozkvetlými hlaváčky jarními. Sice jsem nemohla až na vršek, protože bych neutáhla kolo a dole jsem ho nemohla nechat. Co kdyby mi někdo sebral třeba další láhev na pití? Šlapala jsem dál po polní cestě, minula jsem ovečky a malá kůzlata. Polní cestou, která je po okrajích lemovaná bílými květy na stromech a keřích. Tak jsem byla natěšena, že v neděli jsem opět osedlala mého oře a vyrazila. Objevila jsem nádhernou stezku, která vedla nad železniční tratí z Ohníče, až do Lbína. Ještě kousek a byla bych v Teplicích. Ale městský ruch mě opravdu neláká. Ze Lbína jsem vyjela do Hradiště, kde mám kamarádku, také bývalou starostku. Sice čeká na výměnu kolena, má trochu potíže s chůzí, ale shodly jsme se na tom, že jsme šťastné penzistky, že v dnešní agresivní době už veřejná práce není žádný med. Jak pro koho, ale dnes ti slušní to vůbec nemají lehké. A pak jsem sjela přes Bžany a Kostomlaty domů.

Byl to požitek dokonalých dvou dní, kdy počasí bylo jak malované a já jsem cítila v tom jarním větru takový příval energie, který zase budu potřebovat pro další všední dny. Musím s tím šetřit. Dnes bych jela hned ven, ale máme klub a budeme oslavovat naši osmdesátnici. A zítra zase pojedu s mým vnoučkem na logopedii, ale to už vezmu čtyři kola. A budeme se toulat jarními parky v Teplicích a mlsat zmrzlinu.

Když cokoli člověka trápí, stačí se zasnít do jarního zpěvu ptáčků, stačí se usmát mile třeba na kolemjdoucího, stačí se usmát na sebe, podívat se do oblak a mhouřit oči před slunkem a říct si, to zvládnem! A jedeme dál!

Přeji vám milí přátelé mnoho zdraví a pohody v tomto jarním čase. ♥