Valérie Čižmárová: Mimořádný talent ji nesmrtelnou neudělal

Bylo jí jen šestnáct, když si jí na festivalu Mladá píseň Jihlava všiml ředitel Divadla Rokoko Darek Vostřel. A tak se s ní maminka a babička odstěhovaly ze Slovenska do Prahy. Aby ji tam tak trochu pohlídaly. Ve slibné kariéře jí ovšem bránit nechtěly.

Od dětství chodila do baletu, do krasobruslení, do lidové školy umění. Malá hezká holčička z obce Michalovce časem nechyběla na žádné kulturní akci v širokém okolí. Takže se jejímu přestěhování ze Slovenska do Prahy nikdo nedivil. V hlavním městě tehdejšího Československa bylo nejvíce příležitostí jak se vydat na přímou cestu k úspěchu a o tom, že právě tahle slečna ho mít bude, téměř nikdo nepochyboval.

V Rokoku hned dostala angažmá a začala vystupovat po boku takových hvězd jako byl tehdy například Waldemar Matuška. Mluvilo se o mimořádném talentu a to nejen kvůli jejímu zpěvu, ale také proto, že se naučila perfektně česky a po čase dokázala zpívat i v maďarštině a němčině jako rodilá mluvčí.

Rok 1971 byl pro ni mimořádně úspěšný, začala jezdit na populární soutěže jako byla například Děčínská kotva, natočila hit Léta letí, spolupracovala s dirigentem Josefem Votrubou. Tehdy začala patřit mezi nejznámější tváře československé populární hudby. Byla hezká, blonďatá, temperamentní, její život se zdál být zalitý sluncem.

Vystupovala ve východním Německu, dokonce tam zpívala se zpěvákem Peterem Albertem, který byl tehdy ve své zemi nesmírně oblíbený. Valérie velmi dobře pochopila, že je třeba se odlišit od svých kolegyň a proto začala vystupovat oblečená v pánském stylu, nosila černou vestičku, kravatu, klobouk, tak trochu připomínala Marlene Dietrichovou.

Po návratu do Prahy zakotvila v divadle Semafor.

Jak už to bývá, když se daří v práci, v osobním životě se objeví problémy. Její první manželství se rozpadlo. Trápilo ji, že nemohla mít děti, kvůli nevydařenému těhotenství měla velké zdravotní potíže. Šťastnější byla v druhém vztahu, jejím partnerem byl hudebník Pavel Kondelík.

V roce 1983 v Semaforu. FOTO: Dušan Dostál, ČTK

Zpěvačka Valérie Čižmárová pokřtila 4. října v Praze své nové album. FOTO: Petra Mášová, ČTK

Po roce 1989 ji velmi mrzelo, že lidé přestali mít zájem o českou populární hudbu. Ta doba byla pro české a slovenské zpěváky a herce nejtěžší. Na jedné straně čekali, že budou mít možnost svobodně pracovat, tvořit, cestovat, na straně druhé se sem začala v obrovské míře dostávat hudba ze zahraničí, která byla dříve nedostupná. V hudebním byznysu nastal zmatek, staré vazby se rozpadaly, objevila se spousta nových tváří, ale i těch, které dříve za komunismu vystupovat nesměly. Valérie se dostala mezi ty, o které na čas zájem upadl.

S podobnými potížemi se ovšem potýkala řada dalších zpěvaček, na tu dobu ve svých knihách a rozhovorech vzpomínala například také Hana Zagorová, i ona říkala, že na počátku devadesátých let cítila, že daleko víc lidi zajímá zahraniční muzika. Jenže fanoušci se nakonec ke svým českým a slovenským oblíbencům stejně vrátili. Bohužel, Valérie se to už netýkalo.

Omezila vystupování, trpěla řadou nemocí. Její známí a kolegové později několikrát vyjádřili názor, že měla zřejmě panický strach z lékařů, protože odmítala své zdravotní problémy dlouho řešit. „Měla potíže se štítnou žlázou, těžce dýchala, ale nedokázali jsme ji dostat do nemocnice,“ řekl Pavel Kondelík v rozhovoru pro Blesk.

„Ona byla jako smršť, byla svá, výjimečná,“ prohlásila o ní několikrát zpěvačka Jitka Zelenková.

Někteří kolegové se domnívali, že Valérie tak trochu ztratila zájem o život, protože se těžce vyrovnávala s tím, že o její umění najednou nebyl tak velký zájem jako dřív.

V roce 2002 jí však po čase vyšlo cédéčko, objevila se v několika přestaveních svých kolegů, mluvilo se, že vyjede na turné. Příznivců měla dost, ale už neměli šanci ji vidět. Zemřela v roce 2005 v pouhých třiapadesáti letech.

(Zdroje: Robert Rohál: Legendy československé populární hudby 70. a 80. let, www.iprima.cz)