Člověk míní, život mění: Těžká jsou rána důchodců
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační rána, kdy nebudu muset vstávat po zazvonění budíku, toho hrozného, nepřítele, který dříve každé ráno nekompromisně hulákal na nočním stolku, dokud mě, na pokraji infarktu, nevyhnal z postele.
Jenže člověk míní, ale život, lépe řečeno pes, mění. A tak mě neúprosně každý den, bez ohledu na víkendy či státní svátky nebo oslavu z předchozí noci, budí Bobina. Nejprve mě upřeně pozoruje, pak na mě položí tlapu, po ní přidá druhou, a když stále nedbám, nakonec mě olízne. Někdy si říkám, že ten budík se dal alespoň zamáčknout…
Také moje další představa, že se v důchodu už nebudu muset s nikým po ránu prát o koupelnu, a že si v klidu vychutnám ranní sprchu, byla bláhová.
Naše štěňata totiž rostou před očima. Už jsou z nich puberťáci, kteří, no řekněme si to bez obalu, pijou ze záchodu. V této oblíbené činnosti se jim nedá nějak účinně zabránit, protože umí otevírat dveře a případně i poklop. Nic pro slabší povahy.
Koupelna u nás tedy rozhodně není místem klidu a nerušeného rozjímání. Dost často se na ní musí stát fronta. Někdy čekám já, ale většinou je to spíš tak, že se najednou otevřou dveře a v nich se objeví Bobiny zvídavá hlava.
„Ájo, už budeš? Můžu dál?“
„Pohni, je tu fronta.“
„Fík má žízeň a já potřebuju učesat a dát sušit velké prádlo.“
Dixík, který je naštěstí vzrůstem malý a nikam nedosáhne, si chodí jen pro podrbání, když mu ti větší otevřou.
„Co jsi říkala, že z nás budeš mít? Psotník? Nehysterči, my teda počkáme.“
Mají to ti naši hafani dobře načasované. Není lepší chvíle na pomazlení. To dá rozum.
Vidíte, jak těžká jsou rána důchodců? Život je zkrátka pes.
Fotografie v textu: archiv Aleny Velkové
Jaro je v plném proudu, a tak přinášíme zadání nových "jarních" soutěží. A otevíráme také další, již šestý ročník projektu Do stovky!
Redakce
Nejsme pravděpodobně ti nejtypičtější senioři. Já i manžel jsme již dávno dosáhli důchodového věku, ale stále ještě pracujeme, i když na…
Ráno jsem nikam nespěchala. Přede mnou byla neděle a mě čekal příjemný den. Budu mít dost času, abych se mohla věnovat zahrádce. V…
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým krokem"? Mě jo. Zvlášť letos, kdy jaro momentálně usoudilo, že bude létem.…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne. Ulice plné tulipánů, narcisů, kvetoucích stromů. Na rohu stál starý…
Jak se daří? Děkuji, dobře. A vy? Ani se neptejte, nestojí to za nic. Mám se fajn, zdraví slouží a nevím, kam dřív skočit. No, to já nemohu…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní ranní ptáče, nyní už spíše vypelichaný opeřenec, se v paneláku probouzím za…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře. Stojí tam: 9 hodin - kontrola u revmatoložky a pak Podřipské muzeum -…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a historického. Nic. Je stará jen šest roků. V té době jsem studovala fotografii na…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti, co je vlastně za den. Ve středu a v sobotu je to snadné, to trčí ze…
S odchodem do důchodu mi začal nový život. Po rozchodu s manželem jsem si musela vyměnit velký byt za menší. To se nakonec povedlo a…
Letos začalo jaro moc brzy, skoro v polovině února se začalo všechno zelenat, stromy se probouzely po slabém spánku, protože zima nebyla…
Milí čtenáři, milé čtenářky, jsem příběh. Jsem jeden z mnoha, které se dějí v rodinách pacientů s rakovinou, proto jsem příběh dramatický.…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či jen bohapusté náhody, ale při čtení této výzvy, zadání či námětu k…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a babičkou na Vinohradech u Riegrových sadů v Praze 2. Byla to poslední ulice na…
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před více než sto lety. Je to nejstarší a také největší snímek z mého papírového…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit, ale nechápu, proč se senioři mají lišit od ostatní populace. Víte, ještě když…
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48 letech. Hnědooká blondýna mu obrátila staromládenecký život naruby. To se…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu chvíli bylo pouze mým zbožným přáním. Ve skutečnosti jsem uklouzla po…
Přestože jsem v důchodu, stále ještě pracuji jako průvodkyně. Mé pracovní dny jsou nabité. Právě jsem skončila náročnou tour po Čechách a…
Znáte ten pocit, kdy máte velkou chuť vypnout, oprostit se od každodenních starostí a pohladit se po duši? Já v takovouto chvíli pootočím…
„Vždyť jsi pohrdala sportem, tak co se stalo?" zeptala jsem se kamarádky. Na procházce jsem jí sotva stačila. „Rozhodla jsem se, že svému…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny strany. Prababička Marie se narodila roku 1876 a pradědeček Jan roku 1873.…
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám. Sedím v kanceláři správy sociálního zabezpečení a poslouchám z telefonu…
Letos v červnu to je právě padesát let, kdy jsme v roce 1974 opustily naší Střední průmyslovou školu oděvní a rozlétly se do všech koutů…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
O kraji kolem Litoměřic, zvaném taky Zahrada Čech, psal kde kdo. Nedivím se, je to zvláštní kraj. Drsný a krásný. Zemědělský i průmyslový.…
Tentokrát vybíral náš prázdninový výlet děda. Pořád říká, že je rodilý Valach, že je na to hrdý, že Valašsko je krásný kraj, a my ho musíme…
Migrace a nové druhy komárů, změna klimatu, ale také častější cestování se psy do zahraničí – to jsou důvody, které podle odborníků mohou…
Redakce
Spí v postelích, jezdí na dovolenou k moři, chodí do restaurací. A často s nimi mluvíme. Mnohdy jim vyprávíme, říkáme jim věci, které před…
Hluboká noc… temné stíny, vítr láme větve, v dálce vyjí kojoti... to trochu přeháním, ale pes by v naší kotlině výt mohl.
Léto je tu a my s Robinem i přes můj úraz a kontroly na traumatologii chirurgie si užíváme dnů, kdy nejsou vedra. A když vedra jsou, tak…
První dny po odchodu pejska Ferdy jsem byla trochu ztracená. Chvíli to trvalo, než jsem si zvykla, že nemusím dveře do prádelny otevírat…
To se ráno probudíte jako světice a než nastane noc, je z vás krutý vrah, bažící po krvi. Mně se to, věřte nebo ne, stalo.
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Lidská jídla a příliš časté krmení. To jsou jedny z největších prohřešků, které provázejí současnou vlnu lásky ke psům. Milujeme je tak, až…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři stoly sražené čelem k sobě. Dorazila jsem první, pojedla snídani a…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora, navštěvuje nejrůznější akce a kurzy, my jsme se s manželem z velkoměsta…
Říká se, že stáří je moudré. Člověk už se prý nedopouští nerozvážností. Není to tak úplně pravda. I po odchodu do důchodu se lze dostat na…
Koupit někomu k Vánocům jakékoli zvíře, aniž by o tom dotyčný předem věděl? Pro dárce to bývá skvělý nápad, vynikající překvapení. Jenže…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra: zoufale naléhavým hlasem mě žádala, ať k ní hned přijdu a co mě dorazilo,…
Ty mrcho jedna, jestli okamžitě neslezeš, tak za tebou na tu hrušku vylezu a za trest tě tam přivážu na celou noc! – řval šeptem na svou…
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet postel; mám svou hrdost. Mám hrdost a je mi samotné v posteli smutno.
Z původních osmi zrzavých loňských slepiček mi po zimě zbyly jen čtyři. Postupně nám je zlikvidovali dravci, co naděláme, je to příroda a…
Jaro se nám nezadržitelně blíží a s ním i krásné slunečné dny a bohužel i nehezké mrazivé noci. I přes tu noční zimu se však začíná příroda…
„Tak copak si dáte?“ zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme se sobotního podvečera usadili se Soňou k restauračnímu stolu za účelem…
Do toho vlaku jsem se dostal vlastně náhodou. Původní záměr byl cestovat z práce domů jako obvykle metrem a busem, ale když na náměstí…
Ráda bych vás potěšila příběhem mého muže z jeho báječných vzpomínek na mládí. Léto bylo tehdy krásné a mysl dospívajícího mladíka byla…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1801
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
-
Kvíz i60 - 10. týden
Dne 1. března 1955 byla vyhlášena nejstarší chráněná krajinná oblast v České republice – CHKO Český…
- Foto dne
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1801
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
Jarkovská 5, 153 00 Praha 5
(+420) 603 242 494
i60@i60.cz
