Chaty a chalupy už tolik netáhnou, lidé zase raději cestují

Obrovský boom zájmu o chalupy a chaty pominul. Zatímco v době covidu se rekreační stavení prodávala za horentní sumy, nyní je zájem především o ty, které se nacházejí na mimořádně atraktivních místech.

Mít chatu či chalupu je radost, ale i spousta starostí vyžadujících si nemalé finanční výdaje. To už poznala řada těch, kteří si víkendovou nemovitost pořídili v době, kdy se kvůli pandemie nedalo cestovat.

„Nebudeme sedět v paneláku, musíme si sehnat nějakou malou chatku v Beskydech. Tak jsme se rozhodli se ženou během covidu a sháněli jak šílení,“ vypráví Martin z Ostravy, otec dvou malých dětí. „Když jsem pak tátovi ukázal to, za co jsem dal dva a půl milionu, řekl, že jsem blázen. Coby zkušený stavař hned odhalil spoustu vad, o nichž jsem netušil a které mě přišly na dalších pár set tisíc. Takže jsem se zadlužil. Nicméně jsem si dál maloval svůj sen, jak s dětmi žijeme v přírodě, chodíme do lesa. První zima nám odhalila další skryté vady. Pořád jsme jen do chaty vráželi peníze a místo, abychom na ní odpočívali, jsme pořád něco opravovali, sekali trávu. Covid přešel, žena a dcerky začaly remcat, že jsme už dlouho nebyli u moře, že nikam nejezdíme, že jsme u chaty pořád jak uvázaní. Taky mi cestování začalo chybět. Jenže utrácet za cestování a ještě držet byt i chatu je pro nás neúnosné,“ vysvětluje.

Rozhodl se chatu prodat a byl překvapený, že nemohl sehnat zájemce, který by mu dal tolik, aby mu to aspoň pokrylo vynaložené náklady. „Myslel jsem si, že na tom vydělám, ale zájem o chaty už opadl. Nakonec mi táta pomohl sehnat šikovný manželský pár v penzi, který naopak chtěl kutit a pečovat o zahradu. Ale rozhodně jsem na tom finančně nezískal, naopak,“ říká.

Od té doby chata znovu změnila majitele. Starší manželé po roce zjistili, že její financování a údržbu nezvládají. Ukázalo se, že bude nutné udělat novou střechu, pán onemocněl, paní najednou byla na vše sama, tak nemovitost prodali dalším seniorům.

Nejde o nijak výjimečný případ, naopak.

Realitní makléři vzpomínají na roky 2020 a 2021 jako na období, kdy při prodejích chat a chalup padaly finanční rekordy a toužil po nich téměř každý. „Když se objevil rekreační objekt na prodej, tak bylo deset i více zájemců a přepláceli se, kdo ho koupí. Ceny se tehdy zdvojnásobily. Nemohlo se cestovat do zahraničí, lidé pracovali z domova a to mohli i z chat a chalup, protože o ně byl tak velký zájem,“ uvedl Robert Hanzl, ředitel firmy Next reality.

Podle údajů realitního portálu Videobydlení klesl zájem o chaty o více než dvacet procent. Některé realitní kanceláře evidují pokles ještě výraznější. „Projevilo se, že po době, kdy se nemohlo cestovat, se lidé zase vrátili k dovolené v zahraničí,“ uvedl ekonom Jakub Veverka.

Ilustrační fotografie: Jan Raška

Nicméně se nadále dobře prodávají nemovitosti vhodné pro rekreaci na atraktivních místech, to znamená v blízkosti Prahy například u Sázavy, u přehradních nádrží, v horách především tam, kde je blízko možnost sportovat a lyžovat. Naopak třeba na Děčínsku nebo Ústecku se ceny propadají a jsou oproti době covidu poloviční až třetinové. Nicméně kdo vlastní pěknou chatu v blízkosti přehrady na Brněnsku nebo v dobré lokalitě v Beskydech, neprodělá ani nyní, zájemců o kvalitní víkendová stavení je dost, jen už nekupují bezhlavě za horentní sumy jako v minulých letech.

Zkušení chataři a chalupáři mají z toho, co se dělo za covidu tak trochu legraci.

„Říkáme jim covidoví chataři. Často šlo o mladé lidi s malými dětmi, kteří koupili objekty, které byly dlouho neprodejné a pak se divili, že jim do nich zatéká, že stále něco nefunguje. Nejlepší byli ti, kteří se divili, že tráva se musí sekat a že ráno u sousedů kokrká kohout. Fakt tady byla taková rodinka, které to vadilo,“ říká Jiří, kteří vlastní chatu v Beskydech už padesát let. „V době pandemie mi tady zastavovalo týdně i několik lidí a ptali se, jestli nechci prodat. Teď se už takhle ptát nechodí nikdo,“ říká. Jeho chata je pěkně udržovaná, velká, na krásné rozlehlém pozemku pod lesem, on sám ji udržovat zvládá, ale je v penzi a věnuje jí veškerý čas a prostředky. Je to jeho hlavní záliba. „Chodíval jsem jedněm mladým covidovým chatařům ze sousedství pomáhat, byli úplně bezradní, ten pán byl ajťák, strašně milý, chytrý kluk, ale nebyl schopen ani zatlouct hřebík. Paní stále jen chtěla sbírat a sušit bylinky. Po dvou letech je to přestalo bavit a zmizeli. Teď tady jezdí jejich rodiče, ale říkají, že je vlastně chataření taky moc nebaví,“ vypráví.

Koupit chatu či chalupu v době, kdy o ně byl enormní zájem, z ekonomického hlediska nebylo moc moudré, nicméně pro mnoho rodin se staly spásou a umožnily jim covidový čas prožít jinak než zavřené v bytech. Kdo naopak uvažuje o koupi chaty nebo chalupy nyní, má mnohem více možností si vybírat a vyjednávat o ceně. Nicméně ať jde o jakoukoli dobu, vždy platí, že chataření není jen posezení u táboráku a sbírání bylinek, nýbrž větší či menší práce, námaha. Nebo je třeba mít dost financí na to, aby se na tu práci dal někdo najmout.

Chaty a chalupy už tolik netáhnou, lidé zase raději cestují

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Aktuální anketa

Kontakt

Více