Hladová liška běhala po lese a sháněla něco k jídlu. Na stromě uviděla vránu jak drží v zobáku sýr. Lišce zasvítili oči a lišácky se usmála. Přiběhla ke stromu a povídá:
„Ahoj vráno. Tuhle jsem tě slyšela a zpíváš moc hezky. Chtěla bych si znovu poslechnou tvůj krásný hlas. Zazpívej mi.“
Protože to ale byla moderní, sečtělá vrána a Ezopovy bajky znala dobře, byla už na lišácké lsti dobře připravená.
Malinko se zavrtěla, trochu se pootočila a sáhla pod křídlo. Pak vypjala hruď a místo krákorání se lesem roznesl nádherný zpěv. Liška s otevřenou tlamou koukala nahoru a nevěřila svým uším. Lišku však zajímal hlavně sýr, až konečně vypadne vráně ze zobáku.
Vrána ovšem sýr během zpěvu dojedla a pak se zeptala lišky:
„Chceš to slyšet ještě jednou a víc nahlas, nebo ti to stačilo?“ řekla, a když se nedočkala odpovědi, schovala mobil zpátky do kapsy pod křídlo.

Poučení: Nevěř vždycky všemu, co slyšíš.