Když jsem tam pak bývala s mou o 9 let mladší sestřičkou a maminka se přijela na nás podívat, ona už na ni, chudinka, skoro zapomněla, držela se jí jako klíště za ruku a pak se zeptala: A ty jsi vážně moje maminka? Tak to tedy nebylo pěkné ani trochu...naši by určitě jezdili častěji, ale neměli jsme auto a cesta ze Severních Čech do Kutné Hory byla s přestupy celkem dlouhá.

V Hoře, jak jsme tam říkali, jsem zažila v 68 roce příjezd ruských okupantů. V noci mne probudil hluk motorů - měla jsem okna pokojíku do silnice.V polospánku jsem si pomyslela, že jedou zemědělské stroje na pole...pak bouchání od sousedky na dveře a její křik: Byli jsme přepadeni Rusáky! Pusťte si rádio! Nemohla jsem si to vůbec srovnat v hlavě...cože??? Vždyť jsou to přeci naši přátelé...a pak jsme to slyšeli z rádia...mluvila též hlasatelka Kamila Moučková z živého vysílání na Vinohradech...za to pak byla diskriminována a zbavena své práce hlasatelky. Vysílání jí přerušili vojáci se samopaly, a to v přímém přenosu.

Další mé vzpomínky patří kutnohorskému koupališti, které se v zimě stávalo kluzištěm.Tam jsme s mou obětavou babičkou trávily spoustu času už od rána. Děda nám nosíval v kastrůlku oběd a pan Mudra, plavčík, nám ho ohříval.Potom si vždycky stoupl nad bazén, když viděl, že babička se ve svých skoro 80 letech chystá do vody, stál tam celou dobu, co byla ve vodě a hlídal ji. Ona vždycky přeplavala celé koupaliště tam a zpět bez problémů, i když svým pomalým tempem.

Voda v koupališti byla ledová - jen pro otužilce. Přitékala tam totiž mlýnským náhonem a v podstatě to koupaliště bylo průtokové.

A já mám ještě jednu vzpomínku - jak si tak plavu, pak mrknu vlevo a málem jsem se leknutím utopila! Vedle mne si to plavou dvě hadí hlavy!!! Naštěstí mne uklidnilo, že měly na hlavách žluté půlměsíčky - byly to tedy užovky, ale pořádně dlouhé! Předběhly mne, dusící se leknutím, vylezly přede mnou na travnatý břeh a rychle zmizely.Já vyletěla z vody a dlouho se mi do ní teda už nechtělo...

Po letech jsme jeli na výlet do Kutné Hory a procházeli se po všech mně tak známých cestách...koupaliště už nebylo - zasypali ho ! S dědou jsme chodívali do borového háje nad koupalištěm a on mi tam vázal mezi dvě břízy houpací síť...teď tam byl skoro prales a bála bych se tam jít.

Svět se mění a my s ním, jak se říká...jen ty vzpomínky zůstávají, i když i ty časem blednou...