Prší, prší, prší
Ilustrační foto: Pixabay

Prší, prší, prší,

já mám smutek v duši

Copak se to stále děje,

nejdřív vedra

a teď leje.

Počasí nám nepřeje,

pryč je naše naděje.

I ti hrozně podlí

se dnes asi modlí.

Copak jsme to udělali,

že přírodu jsme rozhněvali.

No, nemůžem se diviti,

že nemůže se dívati.

To, že nás prý trestá,

je jediná cesta,

abychom se zastavili,

na pře, války zapomněli.

a začali jenom žít.

Chcem se přece dobře mít.

Snad počasí se unaví

a velký hněv svůj zastaví.

Slíbíme, vždyť přec jsme lidi,

že už nebudem se prát

äť ta příroda to vidí,

vždyť chcem se zase radovat.

 

 

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
5 komentářů
Eva Mužíková
Hani, smutná a pravdivá básnička.
Soňa Prachfeldová
A stejně se lidé nepoučí.
Anna Potůčková
Ano příroda se hněvá. Stále nepochopím, co hledají lidé ve vesmíru a so hledají v hlubinách. A těch různých satelitů co je nad našimi hlavami. A je toho více co se přírodě líbit nemůže. Lidské zásahy i do změn toků potoků a řek atd.
Zuzana Pivcová
Haničko, kdybys tak mohla být mluvčí všech lidí.
Jana Jurečková
Všechno je to tím, že se málo staráme o přírodu a ona nám to vrací. Zlobí se a právem...My jsme smutní, ale i příroda. Krásně jste to vystihla. Je tam ještě jeden malý schovaný človíček - naděje. To znamená, že vysvitne slunce, tak asi.

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?