Zima se blíží, vybavují se vzpomínky na teplé moře a prosluněné pláže. Taková hodně dlouhá pláž byla od hotelu oddělena cestou. O 5 km dále měla být další osada s hotely.
Po večeři je dobré se projít, tak jsme tam zamířili. Minuli několik hotelů a dál zástavba prořídla. Ale každé volné místo zaplnily mini markety, butiky, stánky prodejců suvenýrů a pro turisty naprosto nezbytných cetek. A dále pořád stejně po obou stranách cesty, prakticky s totožným sortimentem. Pastva pro oči žen. I ta moje důkladně zkoumala jeden po druhém a stále další a další, prostě užívala si. Vstoupit dovnitř, prohlédnout, co tam mají, nic nekoupit a pak do dalšího marketu se stejným průběhem. Ale mně to brzo přestalo bavit. Projít se, pokochat se pohledem na moře i krajinu, to ano. Ovšem ty suvenýry stále stejné, prostě trpěl jsem a rezignovaně jen doprovázel. Vstupovat dovnitř jsem odmítl a dále pak už jen trpělivě čekal venku. A tak se to opakovalo dokola. Až naproti jednomu mini marketu byla proluka od cesty oddělena nízkou zídkou, doslova lákající k posazení se a ulevení bolavým nohám. Usedl jsem, čekal a pozoroval kolemjdoucí.
Můj pohled upoutal muž v doprovodu dvou žen. Zřejmě manželka a dospělá dcera. Ten muž měl ve tváří naprosto pasivní, unuděný výraz odevzdávající se osudu. Ženy něco promluvily, asi německy a dle očekávání vstoupily do toho mini marketu. Muž zůstal stát na místě odhodlán čekat.
Jaksi se ve mně probudil pocit sounáležitosti s oním mužem. Vsadil jsem na němčinu, ukázal na zídku a oslovil jej, aby vzal místo a posadil se vedle. Prohlédl, probral se z letargie, poděkoval a posadil se.
Chvíli mlčení jsem přerušil poznámkou, že moje žena je také tam a to už dost dlouho. Přikývl, poznal, že němčina není můj rodný jazyk a pak pomalu a zřetelně, abych snadněji porozuměl, vyslovil svou zkušenost. Přeložil jsem si to takto: Když nějaká žena řekne jen na minutku, pak ve skutečnosti má na mysli aspoň hodinu! Dal jsem mu za pravdu. Seděli jsme, dále čekali a i když zcela neznámí, byli si najednou docela blízcí, sdílející pocit spojenectví a účastenství ve společném osudu.
Pak se objevila další skupinka lidí. Jedna z žen měla v ruce něco textilního, zřejmě neskutečné krásy a hodnoty, soudím podle zájmu těch ostatních. To po vstupu do minimarketu vyvolalo zájem našich žen i další, tam se zrovna nacházející, aby společně změnily místo a zaparkovaly tam, kde tak dobře a výhodně nakoupila ta nově příchozí.
Náš osud se neměnil. Seděli dál, stále trpělivě čekali, občas prohodili pár slov. Ale půlnoc, hodina našeho vysvobození, se nezadržitelně blížila. A nakonec také přišla. Jenže tam zbylo ještě mnoho dalších krámků!
Takže zítra? Ne, už nikdy!
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1801
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
-
Kvíz i60 - 10. týden
Dne 1. března 1955 byla vyhlášena nejstarší chráněná krajinná oblast v České republice – CHKO Český…
- Foto dne
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1801
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %