Glosa: Těšení se na něco

Tak jsem si nedávno uvědomil, že čím jsem starší, tím méně se na něco těším. A je úplně jedno, na co. Okruh mých možných těšení se s přibývajícím věkem neustále zužuje. Už jsem toho zažil, zkrátka, až příliš. A fůru těšení jsem tak vyčerpal.

Přesto ale těšení nevzdávám. Především se těším na to, že se ráno probudím. To je nezbytný předpoklad k tomu, abych se, případně, mohl vůbec na něco nového a dalšího těšit. Bohužel se už nemohu po ranním vstávání těšit na následující okamžiky, kdy nějaký čas trvá, než se mi trochu srovná nemocná páteř.

Těšení má ovšem mnoho podob. Důležité je, na co se člověk vůbec těší. Člověk pozitivního ražení se vlastně těší pořád. Těší se na všechno, co mu život přináší a možná i na to, co nového třeba ještě přinese. Jsou to vesměs šťastní, pozitivní lidé. Těmto lidem musím než závidět. Takové těšení v povaze nemám. Ale nemám tam, bohudík, ani ten jeho negativní protiklad. Existují totiž i lidé, kteří vidí negaci ve všem. Třeba i v tom, že ráno vyjde slunce nebo že v obchodě je nějaká sleva, ale jen dočasně, protože se cena bohužel zase zvýší. Nejsou schopni vidět pozitiva jevů a jejich důsledek.

Já jsem někde mezi těmito krajními póly. Jsem realista a pragmatik. Život mě naučil. Těším se třeba na setkání s přáteli, s dcerou i se svou pražskou přítelkyní Věrkou. Moc se těším. Výsledek takového těšení bývá totiž vždy silně pozitivní. Když člověk žije sám, lidé mu vesměs chybí. A občas se, kupodivu, těším i na nějaké to těšení. Zdá se, že takový výrok je blbost, ale já v tom skutečně vidím kus logiky a pozitivní fakt.

Těšit se, to je vlastně radost. Zejména, když ten jev či událost, na kterou se těšíme, se již blíží a takové těšení se pak naplní a nabývá smyslu. Těším se třeba i na chvíle, kdy se moje šedá kůra mozková konečně umoudří, porodí nějaký nápad, impulz a já mohu začít psát. Musím ji nyní ale hodně přemlouvat. Dává si na čas.

Těšení je, zkrátka, nedílnou součástí našeho života. Ale, jak už jsem výše psal, jsem s těšením spíše opatrný. Největší radost mi dělá, ani ne tak těšení se na něco, ale spíš skutečnost, když můj život ubíhá tak, jak by v tomto věku ubíhat měl. Bez větších výkyvů i s očekávanými problémy, které k životu patří. Tím spíš jsem spokojený, pokud moje případně těšení najde své naplnění. Co více si člověk může přát!