Po uspání mu odborníci nasadili telemetrický obojek a kolem jedenácté večer z místa odchytu sám odběhl zpět do volné přírody. Zoologové tak budou mít šanci sledovat pohyb kriticky ohroženého druhu savce. Zároveň žádají veřejnost o pomoc při monitoringu.

Kočka divoká (Felis silvestris) je skrytě žijící druh, který může snadno unikat pozornosti člověka.
Na území České republiky se vyskytuje ve dvou oblastech, v západních a jihozápadních Čechách
a na moravsko-slovenském pomezí. Výskyt a stav populace kočky divoké v první ze zmíněných oblastí zmapuje projekt Technologické agentury ČR financovaný z programu Prostředí pro život, který
od dubna loňského roku řeší Ústav biologie obratlovců AV ČR (ÚBO AV ČR). Jednou z aktivit projektu je GPS telemetrie.

„GPS telemetrie je moderní metoda monitoringu různých druhům obratlovců. Umožňuje detailně mapovat jejich časoprostorovou aktivitu. U koček divokých nám získaná data pomohou lépe porozumět jejich chování a tomu, jaké mají požadavky na prostředí, které obývají,“ říká zooložka Jarmila Krojerová z ÚBO AV ČR.

Doupovský Matěj
Jako pilotní území vybrali odborníci vojenský újezd Hradiště v Doupovských horách, kde v posledních letech zdokumentovali nejpočetnější subpopulaci koček divokých u nás. „Monitoringu koček divokých na Doupově se ve spolupráci s Újezdním úřadem VÚ Hradiště a Vojenskými lesy a statky věnuji už od roku 2019, kdy moje fotopast zde zachytila první kočku divokou. Na základě dosavadních dat  z fotopastí a analýzy DNA se domníváme, že tato populace může mít ke dvěma desítkám jedinců, možná i více,“ říká Jiří Sochor ze spolku Rys Ostrovid, který s vědci z ÚBO AV ČR dlouhodobě spolupracuje a pomáhá jim i nyní při odchytu a monitoringu koček divokých. Díky jeho práci
v předchozích letech byla v oblasti vytipována vhodná místa na instalaci odchytových zařízení.

V pondělí 24. února 2025 slavil odchytový tým úspěch, první kočce divoké byl nasazen telemetrický obojek, který podrobně zmapuje její pohyb v této oblasti. Samec dostal jméno Matěj podle jména
v kalendáři, vážil 5135 g a jeho věk byl odhadnut na 4–5 let. „Díky informacím z obojku můžeme lépe zacílit monitoring na tento druh a najít vhodná místa pro instalaci chlupových pastí a fotopastí i v dalších oblastech výskytu,“ popisuje Jarmila Krojerová.

Přítomnost kriticky ohrožené kočky divoké ve vojenském újezdu Hradiště potvrzuje, že vojenské újezdy, podobně jako velkoplošná chráněná území, patří z hlediska ochrany přírody k nejzachovalejší územím. S využitím speciálního režimu hospodaření se v nich udržují cenné biotopy, které mohou poskytnout útočiště mnohým kriticky ohroženým druhům. Mezi ně patří i kočka divoká.

FOTO: Vladimír Čech ml.

Komplikovaný monitoring může usnadnit i veřejnost
Monitoring výskytu těchto téměř nepolapitelných kočkovitých šelem, které se navíc vzhledem podobají domácím mourkům, je velice obtížný. Navíc se oba druhy, kočka divoká i kočka domácí, mohou vzájemně křížit, což ještě více stěžuje jejich druhovou identifikaci. „Podrobný monitoring pomocí fotopastí a chlupových pastí, které slouží ke sběru genetického materiálu (chlupů obsahujících DNA), je jedinou možností, jak odhalit podíl hybridních jedinců a také zjistit početnost kočky divoké u nás,“ říká Jarmila Krojerová.

V terénu mají vědci aktuálně zhruba 140 fotopastí a chlupových pastí. Pomocí nich se snaží zmapovat výskyt kočky divoké a získat potřebný genetický materiál. Výzkum podporuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR jako aplikační garant projektu, Vojenské lesy a statky, divize Karlovy Vary a Boletice, či Správa NP a CHKO Šumava – tedy organizace, které spravují některá území, kde monitoring
v současnosti probíhá.
Při monitoringu tak vzácného druhu, jakým je kočka divoká, jsou velmi důležité i informace
od veřejnosti, která mohou upozornit např. na nové oblasti výskytu, jako tomu bylo v roce 2021 na Dobříšsku.

Rozdíly mezi kočkami
Jak rozlišit kočku divokou a mourovanou kočku domácí? Kočka divoká je světlejší, výrazné mourování na bocích chybí. Ocas má obvykle huňatější a kratší než polovinu délky těla, tupě zakončený
s jednotlivými černými kroužky. Uprostřed hřbetu se táhne tenký, ale výrazný černý pruh, který končí u kořene ocasu a dál na ocas už nepokračuje. Za hlavou jsou viditelné čtyři černé pruhy a na ramenou obvykle dva krátké proužky. Rozdíly podrobněji popisuje tabulka.

Zdroj: Ústav biologie obratlovců AV ČR