Hádala se kočka a s ní mladý výr,

z čeho uvařit si lásky elixír.

Na jaře když slunce svítí do mechu,

každý tvor si hledá svoji potěchu. 

Výr prý slyšel že je nejlepší

mýdlo, tulipán a rosa včerejší.

Jenže kde to mýdlo sehnat neví se,

do příbytků lidí vlétnout bojí se.

Kočka, ta ví svoje, stačí jen

po střeše se ladně projít každý den.

Při myšlence na noc měsíční už přede,

Na vařené nudli kocourka si vede. 

Výr pak na výřici houkal celou noc,

létal kolem ní a předváděl svou moc.

Na elixír nikdo z nich si nevzpomněl,

návod na hnízdo teď mladík hledat šel.