Když jaro rozkvétá trnkovými keři

rozvoní se stráně i ulice města

Sněženky hlavu cudně skloní,

tulipán však tichounce

píseň jara zvoní

Touhy se rozezní,

na struny lásky brnkají

a hrdličky v symbióze vrkají 

Statný kos zápasí s žížalou

tahá a tahá tlustou nudli

Námahou křídla roztáhne

a nudle mu ze zobáku vyklouzne

Za keřem číhá nebezpečí

sedí tam sousedovic Bublina

Bílá jak mýdlová vločka

a mlsná,

no vždyť povídám, kočka

Slunce se k obzoru skloní

Nastává čas nočního zapomnění

Na bělostné bříze strážce výr oči mhouří,

nevěřícně hlavou kroutí

Co se to děje v tom březovém proutí

Zírá na lidské toužení

Kdy ON chtěl by  

elixír lásky pít plnými doušky

Kdy ONA má stejné touhy

však v rukách jim něco pípá, svítí, mluví,

něco divného to jest

Čertova krabička, toť mobil pouhý

Nenaplněné zůstávají lásky touhy