Výstava nabízí ojedinělý pohled na historii i současnost drátenictví, exponáty ilustrující jeho rozmanitost. Zaměřuje se také na odraz drátenictví v umění. Součástí výstavy je i bohatý doprovodný program. Výstava je vhodná i pro děti, pro něž je připravena hra „Z Kysuc až na kraj světa“, inspirovaná vandrovní povahou drátenického povolání, a další tematické interaktivní prvky. 

Drátenictví představuje charakteristický slovenský kulturní fenomén. Vandrující dráteník byl dlouho vnímán jako symbol Slovenska. Odtud se rozšířilo drátenictví do Evropy i Ameriky. Pro svůj historický a sociokulturní význam bylo v roce 2019 zapsáno na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Práce s drátem se rozvíjela od přelomu 17. a 18. století v chudých regionech severozápadního a severovýchodního Slovenska. Věnovali se jí převážně muži. Dráteníci putovali do blízkých i velmi vzdálených oblastí za vidinou lepšího výdělku a zabezpečení rodin, zatímco jejich ženy musely zastat všechnu práci v hospodářství. Právě ekonomická migrace této sociální skupiny přispěla k rozvoji profese, která uživila relativně velké množství rodin.

Dráteníci byli zpočátku žádáni především pro opravy hospodářských nástrojů, nářadí, nádobí a dalších předmětů denní potřeby. Poškozené a rozbité dřevěné, hliněné a proutěné nádoby se opravovaly sešíváním a oplétáním.

Velké rozšíření keramického nádobí postupně vytvořilo poptávku po mistrech, kteří ho dokázali zpevnit a opravit. K nejžádanějším výrobkům patřily nezbytnosti pro venkovský život, jako například pasti na myši i větší hlodavce, síta a sítě do oken a další užitkové předměty.

Z nouze se z domácké živnosti stala postupně živnost vandrovní. Časem se mnozí dráteníci usadili a založili menší či větší dílny. Kromě oprav se zabývali i výrobou drátěného a plechového zboží pro denní potřebu. Prodej vlastních výrobků jim umožňoval podomní obchod ve městech a na vesnicích.

Rozšiřovala se škála drátenických výrobků, jejich technické a estetické řešení i ornamentika. Rozšířený sortiment výrobků zavedl dráteníky i mimo území Slovenska. Za prací vandrovali jednotlivě nebo ve skupinkách nejen do mnoha zemí Evropy, ale také do Malé a Střední Asie, na Blízký východ, do severní Afriky a Ameriky. Mimořádně úspěšní dráteníci zakládali manufaktury a továrny se strojní výrobou. Ve 2. polovině 19. a počátkem 20. století bylo drátenictví počtem výrobců, různorodostí výrobků kvalitou prezentace na svém vrcholu.

Industrializace v 19. století přinášela na trh stále více kovových předmětů pro domácnost, proto keramické zboží začalo poněkud ztrácet na významu. K tradičním užitkovým předmětům jako jsou věšáky, poličky a různé kuchyňské náčiní přibyly další typy. Drátenické dílny produkovaly stínítka na lampy, pro hotely stojany na vaření vajec, pro hostince nosiče na půllitry a košíky na vaření brambor, pro děti nábytek pro panenky, pro lékaře dlahy na zlomeniny. Rozšiřoval se také sortiment výrobků z plechu – konvice, pekáče, formy, trychtýře, lucerny, čajníky, samovary, dózy či lopatky. Dráteníci také zásobovali armádu obaly na granáty a pro nemocnice vyráběli sterilizační bubny. Luxusní předměty byly zhotovovány z mosazného, postříbřeného nebo pozlaceného drátu; motivy a techniky byly inspirovány krajkářstvím a košíkářstvím.

Postava dráteníka byla oblíbeným námětem malířů a grafiků. Dráteníci poutali pozornost charakteristickým zjevem a oděvem. Oblékali si soukenné nohavice a přes košili kabát zvaný huňa, obuti byli do krpců. Jídlo a výdělek nosili v brašně zvané kapsa. Hlavu pokrýval široký klobouk strecháň nebo malý brousek. Kola drátu a někdy i zboží nosili na háčcích řemene přehozeného přes rameno.

Dráteníci a drátenictví zaujali také prozaiky a básníky. Mezi prvními ztvárnil postavu dráteníka Josef Kajetán Tyl v novele Pomněnky z roztěže, dále Božena Němcová v povídce Pohorská vesnice, Jaromír Březanovský v povídce Dráteníček a řada dalších. Ze slovenských autorů patří k nejznámějším Peter Jilemnický se svými romány Víťazný pád a Pole neorané. Dráteníci se objevovali také v kramářských písních a tiscích. Prostřednictvím jarmarečních vyvolávačů se šířily příběhy o chytrých, avšak nuzných řemeslnících. Dráteník si našel cestu také do lidové slovesnosti a písňového folkloru.

Postupující industrializace zapříčinila úpadek řemesla. Vznik národních států po 1. světové válce a rušení živností po 2. světové válce způsobily zánik drátenictví v původní vandrovní i mladší dílenské podobě. S žebravými dráteníky však bylo možné se na venkově potkat až do 70. let 20. století. Neobvyklý materiál a zajímavá technologie zaujaly slovenské řemeslníky a výtvarníky, generaci vnuků posledních dráteníků. Stará dovednost se postupně transformovala do současné umělecké lidové výroby.

V Čechách a na Moravě se věnují drátenictví desítky amatérů a několik profesionálů. V 90. letech byl založen Cech českomoravských uměleckých dráteníků, v roce 2018 spolek Dráteník a roku 2023 Český spolek dráteníků. Účel drátování je především estetický. Umělci se již nezaměřují tolik na keramiku jako v počátcích drátenictví, v jejich práci převažuje samostatné užití drátu, který se mnohdy kombinuje i s dalšími materiály. 

Výstava je otevřena do 29. června, ve středu až neděli, od 10 do 18 hodin.

Zdroje:

Informační panely výstavy

https://www.muzeum-roztoky.cz/akce/1753-dratovat-flikovat-pribeh-dratenickeho-remesla