Z vyprávění našich rodičů: Třináctá komnata mého tatínka

Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy zvaném Protektorátu Čech a Moravy, v malém městečku na Kolínsku. Moji rodiče už nebyli nejmladší – mamince bylo 35 let a tatínkovi dokonce 45 let. Oba měli za sebou jiná manželství, tatínek byl už tehdy 2x vdovcem.

Byly to určitě okamžiky hezké, i ty, na které je lepší zapomenout. Každý měl z předchozího manželství děti – maminka syna Miloše a tatínek dvě dcery, Milenu a Jarku. Obě byly v té době již „na vdávání“. Maminka odešla od svého prvního muže už před válkou z Prahy k rodičům na Kolínsko, aby se o ně mohla postarat a její syn tam dokončoval školní docházku.

Tatínek ovdověl již před válkou a jak jsem se později tajně dozvěděla, sblížil se s jistou paní, která se už také stala vdovou. Jejího manžela odvlekli nacisti kamsi do koncentráku a měla zprávu, že tam zemřel. Oba čekali, že se po válce vezmou. Jmenovala se Zdenička.

Válečné roky plynuly bez velkých změn až do doby, kdy se v posledním roce války náhle vrátil nečekaně manžel Zdeničky, kterému se nějak zázračně podařilo uprchnout z vězení a přišel domů k ženě. Nevím, zda měla z jeho návratu radost nebo ne, ale on se o jejím vztahu s mým budoucím tatínkem nedozvěděl a tak žili spolu dál. Asi po roce se jim narodila dcera.

Můj tatínek o tom nikdy nemluvil, oženil se potom s mou maminkou, ale za kmotru jsem měla jeho lásku Zdeničku a pojmenoval mě také Zdenička. Sice si přál kluka, dvě dcery už měl z předchozího manželství, ale smířil se s tím a já měla báječného tátu. Kdyby se to nestalo, tak bych tu dnes nebyla. Řízení Osudu je někdy nevyzpytatelné. Všechno jsem se dozvěděla mnohem později od maminky a já si uvědomila, že tatínek na svou nenaplněnou lásku asi nezapomněl, protože rád poslouchal písničku „U Zborova na vršíčku je vidět na nebi jedinou hvězdičku, Zdeničko má.“

A proč o tom píši? Náhodou jsem tu písničku objevila při brouzdání po You Tube, kde ji hraje kapela Kozlaňáci. Je to smutná písnička, i proto, že byla složena vojáky v 1. světové válce, které se jako vojín účastnil i můj otec a také bratr mé maminky, který tam padl. Moji rodiče se brali 26. května 1945 až po osvobození Rudou armádou, která byla tehdy ubytovaná v naší vsi.

Rodiče spolu šťastně žili 23 let, až do smrti tatínka. Maminka ho přežila o 16 let.

P.S. Písničku si můžete poslechnout zde v sekci Videa.