Magdalena Dobromila Rettigová byla nejen autorkou kuchařek, ale také matkou obdivované pěvkyně

Letošek můžeme nazvat rokem Magdaleny Dobromily Rettigové, protože si připomínáme 240 let od jejího narození a rovněž 180 let od jejího úmrtí. Byla to inspirativní, vtipná a energická dáma, kterou moc ráda představuji nejen na svých besedách, ale také jsem jí věnovala kapitolu ve své první knize.

Magdalenino dětství se nedá popsat příliš hezkými slovy. Měla velmi tvrdou a nelaskavou matku. Dokud žil otec, našla u něj Magdalenka zastání, po jeho smrti se změnila v dokonalý pracovní nástroj. Uměla šít, vyšívat, paličkovat a své mládí strávila s jehlou v ruce, k tomu postrkovaná po příbuzných, kterým musela v podstatě sloužit.

Z klubka mladíků, kteří se o ni zajímali, si nakonec vyvolila drobného Jana Rettiga, který jí připadal milý, přátelský a solidní. Sňatek si však musela na matce doslova vyvzdorovat.

Zapálený vlastenec a dobový spisovatel Rettig svou choť hluboce miloval. K dvacetiletému výročí sňatku jí napsal krásné přání, v němž se vyznává: „Předce však ostal pramínek onen vždy svatý a slavěji onu památku věcem sešlou, láskou však stálou, co den sňatku, potud čerstvou“.

Přesto se Magdalena necítila v manželství úplně spokojená. V pozdějším věku se svěřila, že kdyby tušila, co ji čeká, raději by se vrhla ze skály do propasti.

Avšak Rettigovi nelze upřít podporu v jejích společenských aktivitách, kterými se výrazně odlišovala od svých vrstevnic. Dokázala totiž jako jedna z prvních uvažovat o údělu ženy v širším kontextu, přemýšlela nad jejím postavením a partnerskými vztahy.

Tudíž nejen proto ve svých spisech zdůrazňovala také nutnost hygieny a údržby domova v čistotě. Propagovala chutnou i zdravou stravu a radila, jak lépe nakládat v domácnosti s penězi. A šla ve svém úsilí tak daleko, že nakonec zdarma vyučovala mladé dívky všemu, co měly v budoucnu potřebovat k životu.

Významní muži pak Magdalenu vybízeli, aby se věnovala literatuře. Nadšená vlastenka vyslyšela jejich prosby až ve zralejším věku, protože poměrně dlouho zápasila s češtinou. Její první literární pokusy byly v němčině. Ale nakonec češtinu zvládla natolik, že v ní začala psát. Kromě mravoučných povídek a praktických příruček pro dívky, stvořila dílo výjimečné, a z určitého úhlu pohledu dodnes nepřekonané - Domácí kuchařku aneb Pojednání o masitých a postních pokrmech pro dcerky české a moravské.

Do autorčiny smrti vyšla od roku 1826 ve čtyřech českých vydáních a rovněž ve čtyřech německých. Když uvážíme, že ve svém stěžejním díle zavedla českou kuchyňskou terminologii, představila pět set receptů a ještě přidala spoustu rad ohledně stolování, musíme před ní hluboce smeknout. Svou kuchařkou totiž příznivě obohatila nejen jídelníček, ale především jazyk svých čtenářek.

Své pevné zásady a přesvědčení také uplatňovala při péči o dceru Jindřišku Milinu, narozenou 10. 6. 1813 v Přelouči.

S oblibou se říká, že dospělý přenáší zážitky z vlastního dětství na své potomstvo a uplatňuje na nich podobný výchovný styl. Magdalena zvolila jiný přístup. I když prosazovala vysokou morálku, a sama se ji snažila dodržovat, nikdy by nepřesáhla hranici vedoucí k obyčejné krutosti.

Ostatně zachovaná přání od dětí k svátku vypovídají o jejich vzájemném krásném vztahu.

Dospělého věku se dožila jen Jindřiška, Karel a Josef Liboslav. Karel se vyučil tiskařem. Josef studoval gymnázium a filosofii, později vstoupil do piaristického řádu. Nejstarší Jindřiška zdědila po Magdaleně zálibu ve zpívání a navíc měla i hezkou barvu hlasu, což ji předurčilo k umělecké kariéře. Rodiče jí proto opatřili učitele, varhaníka Karla Píče, který také zhudebňoval básně Rettigové, a malá Jindřiška s nimi vystupovala. Její slibný talent se postupem času plně rozvinul a Rettigovi se mohli záhy radovat z dceřiných úspěchů. Stala se mimochodem první Lidunkou ve Fidlovačce.

Ovšem tehdy opravdu nebylo jednoduché pracovat u divadla. V umění panovaly z pohledu veřejnosti volné mravy a na dívky, které se oddaly Thálii, se pohlíželo spíše skrze prsty.

Dobové mínění o této profesi výstižně vyjádřil F. L. Čelakovský: „ V mých očích není horšího volení sobě stavu nad toto komediantství. Neboť, i když mladý člověk obdařen jest všemi schopnostmi k tomu, nikde není tolika úsilí a práce třeba, jako zde, má-li se z něho státi umělec, a když se stane, jakáž mu za to odměna… Jest to umění ze všech nejnevděčnější.“

M. D. Rettigová své dceři ale přála a zřejmě se naštěstí nedozvěděla o jejím nemanželském dítěti. Vždyť se spolu vídaly dost sporadicky, Jindřiška navštívila maminku po smrti otce. Bohužel se tím v podstatě loučila i s matkou, která jako průkopnice českého feminismu, byť ovlivněného konvencemi a křesťanskou morálkou, bohužel velmi brzy odešla za svým chotěm.

V článku jsem vycházela z kapitoly o Rettigové ze své již rozebrané knihy Spisovatelky a Erós.