Člověk je zapomenut pouze tehdy, je-li zapomenuto jeho jméno

Kdykoliv v nějakém městě objevím stolpersteine, neboli „kameny zmizelých“, postojím u nich s dojetím a úctou, a přemýšlím nad osudy zemřelých.

Stolpersteine jsou dlažební kostky s mosazným povrchem, vsazované do chodníků před domy obětí holokaustu, a v duchu citace (titulek příspěvku) z Talmudu, připomínají jména rodin i jednotlivců, aby nebyla nikdy zapomenuta. První kámen byl položen 16. prosince 1992 před radnicí v německém Kolíně nad Rýnem, od roku 2008 se stolpersteine osazují i do chodníků měst v České republice.

Od 5. listopadu 2024 máme první čtyři stolpersteine i v Pelhřimově na Karlově náměstí. Připomínají Eleonoru Friedovou, její dceru Bertu Lírovou a syny Viléma a Ottu.

Eleonora Friedová byla manželkou židovského obchodníka se střižním zbožím Jakuba Frieda. V Pelhřimově žili od roku 1893, a měli celkem šest dětí. Otec Jakub zemřel ještě před válkou v roce 1933, je pohřben v nedaleké Nové Cerekvi. Matka Eleonora byla 16. listopadu 1942 odvlečena do Terezína, kde o pár týdnů později, 4. prosince 1942 zemřela.

Nejstarší dcera Berta vystoupila z židovské církve a v roce 1919 se provdala se profesora státního reálného gymnázia v Pelhřimově Josefa Líra, který zde vyučoval kreslení, krasopis, rýsování a modelování. Jejich jediným synem byl budoucí herec Jiří Lír. Přestože byla Berta zpočátku války chráněna křesťanským sňatkem, na základě udání ji v červnu 1944 gestapo zatklo za poslouchání cizího rozhlasu. Následovala cesta do Terezína a Osvětimi, kde byla zavražděna. Tehdy jednadvacetiletého Jiřího Líra zachránila před transportem do koncentračního tábora jeho příbuzná Marie Lierová, která mu, jako položidovskému dítěti, opatřila potřebné dokumenty.

Druhá dcera Friedových Olga se před válkou provdala na Slovensko, její další osudy se nepodařilo vypátrat.

Synové Vilém a Ervín (žil v Praze, proto nemá stolpersteine v Pelhřimově) byli deportováni do Terezína, odtud do Osvětimi, kde zahynuli. Stejný osud čekal i syna Ladislava, který žil se svou rodinou v Litomyšli. Na konci roku 1942 byl s manželkou a 11letou dcerou rovněž odvlečen do Terezína a následně do Osvětimi. Manželka ani dcera holokaust nepřežily, on jediný ano.

Značně odlišný byl život nejmladšího syna Otty. Před válkou hodně cestoval a ještě před okupací Československa se snažil své blízké doma varovat před nacismem. Nikdo mu však nevěřil. Jako jediný z rodiny včas odešel do zahraničí a v roce 1940 vstoupil do československé zahraniční armády.

Bojoval v Sýrii, u Tobruku a v roce 1943 odjel do Velké Británie, kde se stal členem československé samostatné obrněné brigády. Jako člen 1. motoroty motorizovaného praporu se zúčastnil v roce 1944 obléhání francouzského přístavu Dunkerk, kde 5. listopadu, ve svých šestatřiceti letech, padl při útoku na německé pozice. Dne 7. listopadu byl pohřben na britském vojenském hřbitově v belgickém Adinkerke.

Zároveň s uložením stolpersteine členům jeho rodiny byla Otto Friedovi odhalena pamětní deska, umístěná na Jihlavskou bránu, u níž kdysi stával jeho rodný dům.

Autorka desky, výtvarnice Alena Matějka, díky speciální technologii zatavila do šesti masivních skleněných panelů stébla trávy z bojiště u francouzského přístavu Dunkerk, při jehož osvobozování Otto Fried padl. Stébla trávy, zaslaná tamější radnicí, mají symbolizovat oběť, kterou Otto Fried svobodě národa přinesl. Tráva, na rozdíl od padlých vojáků, se po čase znovu zvedne ….

Děkujeme a nezapomeneme …..

Člověk je zapomenut pouze tehdy, je-li zapomenuto jeho jméno

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Aktuální anketa

Kontakt

Více