Červnové ráno  
dívá se kapkami rosy na čas růžový.
Po špičkách počítám, které dnes vykvetou.
Stříhat se mají časně.

Už rozkvétají bílé, vznešené a smutné, jako tenkrát,
když měl bůh dovolenou 
a já je položila na tvých  20 let zavřených v rakvi.

Žluté  jsou jak ty z Texasu,
dát je tak Manon z Arrasu a umřít, umřít pro krásu…

Vykvetla poprvé a královnou se stala.
Pro tu barvu sametovou a pro jméno Barkarole
po nachových vlnách, když slunce zapadá…

Schovejte nůžky.