Každou neděli se u nás, u vás objevil ve dveřích obýváku, v pracovně, v kuchyni a na různých místech vašeho, našeho bytu. Už si nebudeme dávat kafíčko se zákuskem od pana Poláka, už budeme pít pouze jenom a jenom černé kafe.

Každou neděli stál uprostřed nás, vyprávěl nám ty neuvěřitelné příběhy jeho mariášnické party a my stáli kolem něj a nadšeně jsme poslouchali. Každou neděli jsme čekali na překvapení, jaké nám přinese jeho příběh, jeho fejeton, který byl lehký jako pírko a úsměvný, že jsem se chechtal na celé kolo.

Kde bral ty nápady? Jemu se asi stačilo podívat z okna, projít se po ulici, zajít na pivko a už měl nápad, postavy a pointu v rukávu. Jak sedl k počítači, jeho fantazie se roztočila na plné obrátky a on jen psal a psal.

To, že někdo napíše dobrý fejeton je jistě bezvadný, ale psát fejetony vtipné, neopakovatelné každý týden, několik let, to dokáže jen Mistr fejetonu a to byl právě pan Tomáš Polák.

Všichni, kdo se těšili a četli jeho nedělní příběhy, jsou zaskočeni jeho náhlým odchodem. Už druhou neděli budeme smutně koukat na monitor a hledat fejeton od pana Poláka. Nebude.

Pan Polák se zapsal do duší nás všech, všichni jsme ho měli rádi a tak na něj budeme vždy moc a moc hezky vzpomínat, že nám uměl udělat krásné nedělní ráno. Pane Poláku, děkujeme Vám.