Událost, která otřásla Havají

Malý drobek velikostí, ale dnes již dosti rozšířený takřka ve všech zemích. Jak šly roky, tak přívalové vlny jeho popularity zaplavovaly střídavě kontinenty skoro celého světa.

Před 146 lety dorazila na Havaj loď, která přepravovala přistěhovalce z malého portugalského ostrova Madeira. Tři truhláři, kteří se vydali na cestu - Augusto Dias, Jose do Espirito Santo a Manuel Nunes - vše změnili vytvořením ukulele.

23. 8. 1879 loď Ravenscrag s portugalskými přistěhovalci z ostrova Madeira po dlouhých čtyřech měsících cesty nakonec přistála v Honolulu na Havaji.

Na oslavu jejich příjezdu si João Fernandes půjčil od přítele braguinhu, seskočil z lodi na molo a začal nadšeně hrát lidové písně z jeho rodné země. Havajané, kteří se přišli podívat do přístavu, byli velmi překvapeni rychlostí prstů hudebníka na hmatníku nástroje. Nazvali nástroj `u kulele, tedy v překladu "bleší skákání". Později tři z Portugalců upravili braguinhu a začali s výrobou nového nástroje.

Tak zní jedna z více legend o zrození hudebního nástroje a jeho názvu - ukulele.

Augusto Dias, Jose do Espirito Santo a Manuel Nunes ...

Spolu s Manuelem Nunesem byli Jose do Espirito Santo a Augusto Dias úplně prvními tvůrci ukulele. Dias je však první výrobce ukulele na Havaji, o kterém existuje záznam. V adresáři Honolulu z roku 1884 je uveden Augusto Dias, výrobce kytar a nábytku, který žije a pracuje v čínské čtvrti na ulici 11 King Street. Kromě svých dovedností při stavbě krásných nástrojů byl Dias talentovaným hráčem ukulele. A byl i mezi těmi, kdo bavili krále Davida Kalakaua v královském bungalovu v paláci Iolani.

V ukulele jsou zkombinovány prvky z cavaquinho z Portugalska a braguinhy a rajão z Madeiry.

Cavaquinho (jinak také machimbo, machim, marchete, machete) vypadá jako malá kytara se čtyřmi strunami. Jeho staré ladění bylo DAHE. Portugalští námořníci na svých cestách v 15. a 16. století šířili cavaquinhos k jiným kulturám. Ovlivnili tím na Maderiře braguinhu, brazilské cavaquinho a tedy později nepřímo i ukulele na Havaji.

Rajao pocházející z Madeiry má 5 strun a jeho ladění DGCEA se stalo základem ladění dnešní ukulele.

Havajské (sopránové) ukulele má 4 struny stejně jako braguinha, ale je naladěno GCEA (C - ladění). Tedy bez jedné struny stejně jako rajão.

Na výšiny slávy se snad poprvé ukulele dostalo hlavně díky výstavě v roce 1915 v San Francisku. Byla to Panamsko – Pacifická mezinárodní expozice na oslavu dokončení Panamského průplavu, kde s velkým úspěchem ukulele prezentovali hudebníci v havajském pavilonu. Tím nastal obrovský boom ukulele ve Spojených státech na počátku 20. století.

A jak šel čas, vyvíjela se různá ladění ukulele - D, G, Es, F,... A i různé modifikace tohoto hudebního nástroje - soprán, sopranino, koncertní, tenorové, šestistrunné, osmistrunné, tahitské, guitalele, banjolele všech možných velikostí, poloakustické a elektrické ukulele...

Ještě jsem na něco zapoměl? A jaký asi bude další vývoj ukulele v dějinách?

Z pohledu jiných hudebních nástrojů, je to dítě - teprve stoleté.

A jak už jsem někde psal - na ukulele se dá hrát skoro všechno, je levné,

přenosné, skladné, má příjemný zvuk, je sólovým i orchestrálním nástrojem a...a vejde se snadno do kamen!

V současnosti právě u nás probíhá velká renesance popularity ukulele. Už se těším letos na již 13. Czech Ukulele festival 2019 v Úněticích!

Ale musíme si uvědomit jedno: