Jako malá holka jsem i já podobnou tramvají jezdívala do školy. I když už jsou po letech mé vzpomínky trochu zastřené nostalgií, přesto si pamatuji poměrně dobře, že jsem staré tramvaje neměla ráda. Měly dřevěné lavice a v předním voze bývala hrozná zima, a proto jsem raději jezdila ve vlečňáku. Ten měl uprostřed plošinu pro kočárky a po stranách uzavřené oddíly, kde bylo tepleji.

Někdy se mi docela líbilo, když jsem mohla pozorovat řidiče, jak ručně přehazuje výhybky a točí kolečkem, kterým se řídila tramvaj. Nejzajímavější mi ale připadala skutečnost, že tramvaje nejezdily žádnou závratnou rychlostí, takže se dalo naskakovat a vyskakovat za jízdy. Vzhledem k mému věku jsem to, pod bedlivým dohledem maminky, bohužel nikdy nesměla udělat.

Ilustrační foto z roku 1931, archiv DPP

Průvodčí, s brašnou přes rameno, prodával jízdenky přímo ve voze. Výstup a nástup vždy ukončoval typickým dvojitým zacinkáním, čehož docílil zatažením za hnědou šňůru nad hlavou. I můj tatínek si v mládí přivydělával jako průvodčí takovéto tramvaje. Den, o kterém mi vyprávěl, byl pro něho pracovně mimořádně náročný.

„Lidí v tramvaji jezdilo hodně, bylo úmorné horko, a navíc jsem měl tzv. „šejdra“, tj. pár kol ráno, pak volno a zbytek se dojel odpoledne. Po odpoledních šichtách, jsem se pravidelně zastavoval u nás v hospodě v Malém Břevnově na pivo.“

Stará pohlednice Malého Břevnova, cca 1930

I v ten inkriminovaný den došel žíznivý tatínek do zmíněné hospody. Těšil se na chladné, orosené pivo jako křen. Otevřel vstupní dveře a pěkně naplno, nahlas, aby ho nikdo nemohl nepřeslechnout, zahlaholil:

„Přistoupil někdo?! Jízdenky, prosím!“

Jenže místo půllitru se v polovině těch vět orosil on. Nejraději by se neviděl, ale nedalo se nic dělat, trapas už byl na světě. Výčepní za pípou jen udiveně zíral, co to přišlo za divného exota, a v hospodě nastalo překvapené ticho. Ruce štamgastů s půllitry se zastavily těsně před cílem. Ta chvilička, než dokončily svou dráhu k ústům, a než v hospodě nastal zase obvyklý šum, se tatínkovi zdála nekonečná…

Teď mě napadlo, že se ho ještě musím zeptat, jaké pivo tam točili. Jestli nakonec nebyl spíš ten vrchní takovej divnej.

                                                                                Foto Pixabay

Zdroje:

Vzpomínka Jindřicha Eliáška

Další fotografie: archiv DPP, Pixabay, Pohlednice Malého Břevnova z knihy: Břevnov – ve stínu kláštera, Hradčanům na dohled, Bělová, Kalašová, Muzeum hl.m.Prahy, 2016