Úvaha o stížnostech a stáří

Když se nad sebou někdy zamyslím, tak si uvědomuji, že jsem občas hrubě nespokojený se svým stavem a vůbec s životem. A stěžuji si. A protože tu moc lidí neznám, odnášejí to moji nemnozí přátelé.

Je mi jasné, že mi stížnosti nepomohou odstranit příčiny oněch potíží, ale alespoň na čas trochu uvolním občasné napětí, vyvolané pokročilým věkem a s ním spojenými zdravotními problémy. Na mailovém dopisování se většinou nesetkávám s pozitivním ohlasem, maximálně dostanu odpověď – „na co si vlastně stěžuješ, já jsem na tom podobně. A co mám tedy dělat?“

Ano, co s tím dělat? A tak jsem postupem času zjistil, že odpověď na tyto věčné stížnosti se ukrývá někde venku. V ulicích, v komunikaci s lidmi, třeba i ve slunci a dešti, při pohledu na pomalu plynoucí řeku nebo na množství starých lidí, ploužících se po ulicích s pomocí holí, berel nebo chodítek. Takhle daleko jsem, totiž, ještě nedospěl.

A tak jsem postupně začal uvažovat trochu jinak. Sedl jsem si k počítači a všechny tyto nové poznatky a myšlenky jsem si zaznamenal.

1. Nemohu mít přece elán a zdraví jako za mlada, když mi bude zanedlouho 81 let. Na rozdíl od mnoha lidí, které ve městě potkávám a kteří musí užívat ty výše uvedené podpůrné pomůcky, já zatím hole ani berle nepotřebuji. Musím si, ovšem, dát pozor na nezvyklé pohyby, abych si nezpůsobil bolesti v nemocné páteři.

2. Pokud mám větší bolesti, vezmu si jeden palgotal a do dvou hodin je po nich. Většinou to vydrží více než dva dny. Třeba i měsíc. Tak proč si stěžovat!

3. Občas jsem si stěžoval na nedostatek tvůrčí inspirace. Ale musím si uvědomit, že od svých 69 let jsem napsal a vydal fůru knih. A další kniha jde příští týden do tisku. Je to vlastně ta nejoblíbenější náplň mého života. Holt, už to sice nejde tak rychle jako před lety, ale stále to jde. A doufám, že mi ta literární aktivita ještě chvíli vydrží.

4. A co musím hlavně vnímat pozitivně? To je fakt, že hlava mi, na rozdíl od ostatního těla, zatím pořád ještě slouží. Zatím. Alespoň si to myslím.

Mám ale takový dojem, že většina těch mých šedivých myšlenek byla do značné míry ovlivněna nepříjemným zimním klimatem, které nemám zrovna v oblibě. S jarem a sluncem přišlo logicky i více životního optimismu a elánu. A pro jistotu jsem se podíval, co na to říkají moudří antičtí mudrci.

Filozof Epiktetos:

„Nehledejte štěstí venku, ale v sobě. Nebo ho nikdy nenajdete.“

A ještě římský lyrik Quintus Horatius Flaccus:

„Náladu ovládej, pokud neposlouchá, vládne.“

No jo, mají pravdu. Byli to moudří lidé. Pánové, díky. Budu se muset, zkrátka, více se podle vašich rad řídit.