O Janovi, jeho hlavě a divoké noci

Už máme léto a slunovrat už taky byl. A propánajána, i svatého Jana! Přesto bych se ráda k němu vrátila. Jaké by to bylo léto bez svatojanské noci? A přitom vůbec nebyla jeho.

Všechno začalo kdysi dávno pohanským letním slunovratem. Divokou oslavou života, plnou živočišnosti a magie. Ale s příchodem raného křesťanství nastaly trable. Věrozvěstové, bohoslovci a kněží byli perplex ze všech těch ohňů, bakchanálií a čarování. Kázání ani zákazy nepomáhaly. A tak si církev sofistikovaně pomohla sama. Zvyky se přesunuly, očesaly a pohanské sexuální hrátky vypustily. Termín letního slunovratu (21.6.) se nenápadně popotáhl dopředu na svátek Jana Křtitele (24.6.). Proroka a předchůdce Ježíše Krista, který byl jen o šest měsíců starší než jeho superstarový blízký příbuzný.

Jméno Jan znamená Dar Boží. Pojmenovali ho tak rodiče budoucí svatí Alžběta a Zachariáš. Léta neměli děti a už si mysleli, že je Elišáva (=hebrejsky Alžběta) neplodná. Ale pak se jednoho dne Zachariášovi zjevil archanděl Gabriel a zvěstoval narození syna, „který bude veliký před Pánem“. Budoucí otec pořád nevěřil, a tak mu bylo dáno znamení. Oněměl až do obřízky a pojmenování synka. Vypráví o tom Lukášovo evangelium. Zmiňuje také, jak se obě sestřenice, Panna Maria a Alžběta v těhotenství setkaly. Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle a ona zvolala dodnes slavnou větu: Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný jest plod života Tvého …

Jan Křtitel (Pixabay)

Jan odmalička věděl, že z něj bude prorok. A tak už jako mladý odešel do pouště, aby se náležitě připravil. Nasadil nejen rozjímání, ale i asketický život. Živil se jen kořínky, medem divokých včel a kobylkami. Neměl šaty, jen jakýsi přehoz z velbloudí srsti na nahém těle. Vlasy i vousy měl neupravené, pročež kudy Jan chodil, budil velkou pozornost. Především, když poprvé (zřejmě roku 28) veřejně vystoupil. Hlásal příchod Mesiáše a hlavně nabádal k pokání. Byla těžká doba a přesně tohle chtěli lidé slyšet. Pročež nastalo davové šílenství a mraky příznicú se nechávaly houfně křtít v řece Jordán. Tehdy Jan pokřtil i Ježíše Krista. A nepřestával kázat a kázat. Taky proti králi.

Galileji tehdy vládl Herodes Antipa, který se oženil s Herodias, ovdovělou manželkou vlastního bratra, což bylo podle Jana nemorální. Veřejnou kritiku král dlouho nevydržel a "nebezpečného" proroka poslal za mříže. Prozatím nechtěl kauzu řešit radikálně. Bál se vzpoury, jelikož situace byla značně výbušná.

Ne tak královna Herodias, která měla na Jana už nějakou dobu pifku. Zdálo se ji, že se do ní ve svých kázánich až příliš naváží. Že prý je chlípná! A tak čekala na svou příležitost. Ta přišla, když její dcera Salomé (z prvního manželství) zatančila před Herodem přepůvabný sexytanec. Okouzlený král řekl Salome, že za takovou podívanou dostane cokoliv si bude přát. Po rychlé poradě se skrytě zuřící protijanovskou matkou si Salome řekla o prorokovu hlavu. No a za chvíli ji měla. Naservírovanou na míse...

Salome s hlavou Jana Křtitele - rytina Hanse Baldunga Griena (fotokopie z knihy Rok se svatými, Karmelitánské nakladatelství)

Příběh nad příběhy. Dramatiky, malíře, sochaře, hudební skladatele a spisovatele, kteří se inspirovali bychom asi nikdy nespočítali. Díky výtvarnému umění známe proroka Jana Křtitele i celého a s jeho hlavními atributy. Poutnickou holí a beránkem, co snímá hříchy světa. Dobře se poznává. Je takový oblečený neoblečený a zarostlý. Na Karlově mostě třímá jeho socha od roku 1855 (díky Josefu Maxovi) ještě zlatý kříž a mušli na nabírání vody ke křtu.

Bay

Sv. Jan křtí Ježíše Krista (Pixabay)

Jan Křtitel se stal patronem johanitů, kterým se později začalo říkat maltézští rytíři. Takže je patronem Malty, samozřejmě. Stará se o celou řadu profesí - o tkalce, krejčí, kožešníky, koželuhy, sedláře, vinaře, hospodské, kominíky, kováře, tesaře, architekty, kameníky, majitele biografů, zpěváky, tanečníky a všechny hudebníky.

Taky převzal záštitu nad darovanou nocí. I u nás. Naše děvčata od nepaměti před sv. Janem vila věnce z devatera kvítí a věštila si tak ženicha. Babky kořenářky chodily na byliny, jelikož právě v tuto noc nasbírané měly ten největší „oučinek“. A všude hořely ohně, přes které se skákalo.

Mívali jsme u nás Svatojanské proudy, pořád máme svatojanské mušky a nakládáme svatojanské ořechy. Říká se, že na svatého Jána otvírá se k létu brána. Však už je dokořán....

Bay

O Janovi, jeho hlavě a divoké noci

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Aktuální anketa

Kontakt

Více