Dobrý den milí přátelé,
tak píši zase po delší době. Ani nevím, jak začít. Mám zprávy pro nás smutné, ale i zprávy veselé a veselejší. Naše babi mi dala plnou moc ke psaní, sama je pořád smutná a nemůže se smířit s odchodem dědy. Už je to více jak rok. Jenže dnes, to jest 11.7., by měli 60.výročí od dne, kdy se potkali na vesnické zábavě u její babičky, a kdy to vlastně vše začalo. Naštěstí máme hřbitov na dohled, tak tam často chodí a prý jí to zklidňuje.

A co jinak u nás? Čas letí každému, takže prioritní záležitost byla promoce našeho Honzíka na magistra. Byli tam všichni, jen mě nechali doma, protože tvor jako jsem já tam prostě nemohl jít. Ale na oslavě na zahradě jsem už byl s nimi, vždyť jsem nakonec taky rodina. Sice jsem se už trochu zklidnil, ale na procházce mě musí držet silný chlap, ale mám radost, když jde i některá z našich holek, mám obě hodně rád.

 Co se týká kapely, kluci prostě válí, hrají často a hrají dobře. Honzík skládá muziku i texty. Jedna z oblíbených písniček byla složena o našem dědovi a jeho autu. Babi má vždy slzy v očích, když jí kluci hrají. Minulou sobotu byly v naší obci Pivní slavnosti, bylo krásné počasí, dostatek všeho možného, prostě to vyšlo. Kluci hráli až večer, rozjeli to parádně. Mám z nich prostě radost. Naši chlapi, páníček i Ríša tam prodávali všelijaká dobrá piva, ale i další stánky měli piva a dostatek dobrého jídla. To vím ale z doslechu, taky jsem tam s nimi nemohl být, protože se neumím chovat, i když bych hodně chtěl, já za to nemůžu, už jsem prostě takový.

Počasí se asi zbláznilo, celý den bylo přijatelně, a teď leje jako z konve. Je to čas podivný, ale na to jsou slabí lidé, natož my psi.

Přeji Vám všem krásný zbytek léta, přidává se i babi. Mějte se prima a mějte se rádi.

S pozdravem Albert IX.