Můj budoucí druhý manžel téhož příjmení byl totiž jeho velkým obdivovatelem. A protože jsem v té době již věděla, že mi Osud přivedl do cesty nejdůležitějšího člověka mého života, chtěla jsem jej překvapit. Panu režisérovi jsem zavolala, vyřídila mu pozdravy od Vydrýska ;-)), a výsledkem naší rozmluvy bylo pozvání na jeho letní sídlo na Plzeňsku.

Historického dne 25. července 2003 jsme tedy brzy ráno nasedli do vínové Škody Rapid a vyrazili na cestu. Zhruba po dvou hodinách jsme dorazili na místo v lesích nedaleko zámku Kozel. Předpokládajíc, že seznamování s večerníčkovými medvídky nebude žádná procházka „růžovou zahradou“, jsem si s sebou vezla náhradní oblečení. A dobře jsem udělala …

Kromě medvíďat Honzy a Elišky (Méďové II. – Povídání pro Aničku (2003)) na nás ještě čekalo překvapení v podobě lišáka Lukáška, hrdinu prvního zvířecího večerníčku s názvem Tuláček (1997) a dvou již zcela dospělých vlků Flíčka a Žolíka, hvězd večerníčkové série Bráškové (2003).

Velmi stručně shrnuto – prožili jsme naprosto nezapomenutelný den, na nějž dodnes ráda vzpomínám. Od milého přivítání a posezení v krásné chalupě až k pomuchlání s naprosto ochočenými, výše uvedenými, zvířátky. 

Samostatnou kapitolou bylo snídaňové krmení obou medvíďat a následná několikahodinová procházka v okolních lesích, během níž si medvídci načesali maliny, povalili a zlikvidovali několik pařezů, vylezli na nespočet stromů, vymáchali se v několika strouhách a potůčcích, několikrát se poprali, nemluvě o tom, že častým objektem jejich zájmu jsme byli i my, jejich člověčí průvodci. Více v galerii.

Když jsme se v pozdním odpoledni loučili, byli jsme všichni dojatí. S panem Václavem Chaloupkem jsme si celé hodiny povídali nejen o medvídcích a přírodě vůbec, ale také o jeho práci režiséra i různých, naprosto všedních, tématech a zjistili jsme, jak moc si rozumíme. Odjížděli jsme unaveni, ale plni zážitků a s příslibem dalšího setkání někdy v budoucnu.

Autorem mých portrétů s Václavem Chaloupkem a zvířátky je fotograf Josef Chaloupek