Pohádkář, co se bál

Měli jste rádi pohádky Hanse Christiana Andersena? Já velmi, ale tak zvláštně – docela jsem se u nich bála. Fascinovaně a velmi často jsem si jako dítě prohlížela ve vzácné rodinné velké knize sugestivní, docela ponuré, ale zároveň překrásné obrázky malíře a ilustrátora Cyrila Boudy, které k nim neodmyslitelné náleží.

Nedávno jsem otevřela svůj starý čtenářský deník a našla v něm velmi zajímavé informace o tomto pozoruhodném člověku. V prvé řadě mě upoutala data – narodil se 2. 4. 1805 v Dánsku čili před 220 lety a zemřel 4. 8. 1875 tamtéž, což letos završuje 150 let.

Hans Christian Andersen, slavný dánský spisovatel, se do dějin literatury zapsal jako jeden z největších světových pohádkářů. Kromě svých 156 pohádek, z nichž nejznámější jsou např.: Malá mořská víla, Princezna na hrášku, Císařovy nové šaty, Ošklivé káčátko a Sněhová královna, napsal i několik románů a ne příliš úspěšných básnických sbírek a divadelních her.

Syn chudého ševce z Odense se prý do smyšleného světa dobra (a zla) a lásky uchyloval často i v dospělosti, prý proto, že někdy nemohl vystát sám sebe i okolní svět. Ten byl totiž k němu nepřátelský a nepřející. 185 cm vysoký Andersen čněl vysoko nad ostatními, protože výškový průměr byl tehdy kolem 160 cm. Velký nos a dlouhé nohy příliš neprospívaly jeho milostnému životu. Byl mnohokrát zamilovaný – do mužů i žen, ale jejich lásku nezískal. Operní zpěvačka Jenny Lind mu dokonce řekla, že ho nepovažuje za nic víc, než za velké dítě. Své zklamání i milostné sny si denně zapisoval do deníku, který po jeho smrti syn jeho přítele Edward Collins raději spálil.

Hans Christian jako by byl svým osaměním předurčen stát se velkým pohádkářem. Ve 14 letech odešel z domova do Kodaně, kde se zprvu těžce protloukal, ale vždy se našel nějaký dobrodinec, a tak později mohl dokončit vzdělání a dokonce pokračovat ve studiu na univerzitě..

Andersen byl mnohostranným umělcem – psal básně, zpíval, tančil, vytvořil neuvěřitelně kreativní papírové vystřihovánky, které dodnes dokreslují řadu jeho pohádek a vypovídají o jeho citech a snech. V Dánsku ho ale haněli a zesměšňovali, a tak se vydal do světa.

„Bez cestování není život životem," tvrdil.

Na svých cestách se setkal s řadou slavných vrstevníků, jako byl Charles Dickens, bratři Grimmové, jiné svým dílem inspiroval – jako např. Vincenta van Gogha.

Zpočátku cestoval jen v jedněch šatech, s nezbytným cylindrem a hůlkou, později už s truhlou. Nikdy mu nesměl chybět papír a tužka, Měl totiž stálou fobii, že bude pohřben zaživa, a tak usínal s cedulkou na prsou: „Nejsem mrtev, jen spím."

Přes nepřízeň osobního štěstí se Hans Christian Andersen, jako nemnoho tvůrců, dočkal ještě za svého života uznání a slávy, a to i v rodném Dánsku. Ve svých šedesáti letech se tam vrátil, aby si koupil svou první vlastní postel v životě. Když umíral ve věku 70 let, celá země se poskládala na sochu jeho nesmrtelné malé mořské víly, která se stala jedním ze symbolů Kodaně.

Pohádkář, co se bál

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Aktuální anketa

Kontakt

Více