Chvilku, po práci, na kafe, tak kdy? Uháněla mě mailem.
Čas je můj nepřítel, kde ho vzít?
Konečně mi zbyla hodinka času a tak jsme se sešly.
Objednaly jsme si kafe a Lenka plná slov, které potřebovaly ven, začala vyprávět.
"Tak si představ, že jsem si dala před půl rokem inzerát!"
Já: "Hm..."
Lena: "No však víš, že já si sama neumím doma ani vyměnit prasklou žárovku!" dodala.
Já: "Hm..."
Lena: "No hele žasla jsem! Přišlo mi asi osmdesát odpovědí a z toho asi třicet mužů do 25 let!" (Lence je 45 let)
Já: "Hm?" (mé pouhé "Hm" značí, že mě Lenka nepustila ke slovu)
Lena: "Hele, nikdy jsem neměla mladšího chlapa, tak mě to v myšlenkách lákalo a rajcovalo."
Já: "Hm!"
Lena: "Jo, přece se má všechno v životě zkusit viď?" otazník v jejich očích byl big!
Já: "Určitě!"
Lena: "No hele, ten mi dal zabrat, to víš, já po dvaceti letech manželství byla zvyklá už jen na takové pianko, jednou za měsíc, možná… A tenhle hřebeček chtěl každej den a co kdyby každej den, mohl i 3x za noc. No jo, ale já už ne!"
Já: "Hm?"
Lena: "No jo, jenže se ke mně za 14 dní nastěhoval a to jsem nechtěla. Přece jenom takovýho kolouška, to budoucnost nemá, viď?"
Já: "Hm!"
Lena: "Hele, když jsem si trošku oddychla od toho jeho sexuelního apetitu, radši jsem šla do těch starších."
Já: "No a?"
Lena: "Hele, bída s nouzí. Jeden, od kterýho zdrhla žena, rozvedla se s ním, ten mě chtěl, jen aby nevypadal, že je vadnej, druhej byl ženatej a chtěl jen bokovku, manželka ho už nudila, třetí byl single a žil se psem-fenou, kterou oblíkal do rudé sukničky, čtvrtej byl tak spořivej, že si nechal v restauraci ode mne zaplatit i sodovku co si objednal, no a pátej byl gay, kterej chtěl, abych bydlela s ním a jeho přítelem v jedné domácnosti…"
Já: "Tý, jo!"
Lena: "Hele, je to ztracený!"
Já: "Hm."
Lena: "Ujel mi vlak!" zarosily se jí oči.
Já: "Nic si z toho holka nedělej, mně ujelo celé vlakové nádraží!" dodala jsem vážně.
Lenka se na mě podívala a pak se rozesmála z plných plic na celé kolo.
Nebyla k utišení.
Už s ní na kafe nepudu.
Vede si monolog celou dobu, a když se konečně dostanu ke slovu, může se umlátit smíchy!?  :-)

(Literární vzpomínky, červen 2018)