Čtení z knihy Džob

Když to od ambonu směrem do lodi k lidem zaznělo, v kostelních lavicích to radostně zašumělo. Ten šum vyjadřoval veliké očekávání, že se to ještě několikrát zopakuje. A nikdo nebyl zklamán.

Když konečně skončí to čtení z knihy Job větičkou Slyšeli jsme slovo Boží a všichni odpoví Bohu díky, je to asi jediný úsměv, který nás zalechtá na tváři. Protože jinak těch úsměvů při poslechu a čtení celé knihy Job už moc není.

Kontrolujte mě, že se neuchýlím někam, kam nemám. Job je jakýsi pan Novák, řekli bychom po česku. A vzhledem k tomu, že máme rovnoprávnost, může to být i paní Nováková.

Na začátku je všechno fajn, daří se mu dobře, všichni jsou zdraví a všeho je dostatek. (Možná chybí ještě sleva na jízdném). Ale pak to začne. Ten Zlý namítá, že si počká, jak bude pan Novák Bohu spílat a zlořečit, až věci nepůjdou tak snadno. Ovšem Bůh mu oponuje s tím, že pana Nováka dobře zná a ví, že to je správný chlapík, který něco vydrží. Nu ale, nepředbíhejmež ...

Přišel o všechna stáda, požáry zničily jeho nemovitý majetek, jeho děti zahynuly při nehodě. Nakonec onemocněl. Přátelé ho chodili navštěvovat, aby mu radili, ale hlavně, aby mu řekli, co udělal špatně. Jen ať pěkně zapátrá ve svém svědomí, co podělal, že je to trest. To bylo asi vůbec nejlepší, protože pan Novák nic špatně neudělal. Byl naprosto nevinný, nezasloužil si nic z toho, co jej postihlo.

Teď však přichází velmi zajímavý moment. Pan Novák ztratí trpělivost. Kalich hořkosti jest naplněn. A obrátí se na Boha s vyčítavou otázkou po smyslu toho všeho. Potřebuje jej totiž znát. Pokud by znal smysl, vydržel by to klidně dál. Pohrdání, blbý kecy svých přátel, bolesti. Vydržel by to. Ale řekne panu Novákovi konečně někdo PROČ?

Odpověď nepřichází. Je to smutné. BOŽÍ MLČENÍ JE K NEVYDRŽENÍ. Člověku je smutno. A zhroutí se. Což je dobře, protože prochází něčím, co zná každá housenka, respektive motýl, když opouští kuklu a vylétá ven v nové podobě.

Ale nakonec všechno dobře dopadne. Poslechněme si to. Bůh je překvapivý. Jako vždy. Plný něhy odpovídá otázkou: Kde jsi byl, když jsem tvořil Vesmír a Svět? Kde jsi byl, když to všechno vznikalo? Z ničeho. Na základě jen toho, že jsem chtěl? A převádí tak jeho utrpení do zcela jiné úrovně. Jakoby tím chtěl říci, že odpověď si má v těchto slovech najít každý sám.

A úplný konec? Ten si už domyslíte jistě sami.

Čtení z knihy Džob

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Aktuální anketa

Kontakt

Více