Na podzim jsme byli na horách. Chodili jsme na procházky, naši sušili houby a často i mě. 

Když jsme šli večer ven, svítily krásně hvězdy. Velký vůz byl veliký a nízko, vypadalo to, že jede do lesa. I měsíček krásně svítil. Panička říkala, měsíček má kolo, bude pršet. Pršelo s přestávkami každý den, někdy i bez přestání několik dní. Naštěstí vždycky pršet přestane, je zase hezky a my se procházíme.

Louky jsou už potřetí posekané, vyhrabané a letos na nich není hnůj. To je prima, protože se tam může chodit ráno i večer. Nejlepší je to, když přestane pršet a vyjde sluníčko, anebo když zapadá. To je krásně u nás na kopci.

Jeden den nepršelo, ale foukal strašný vítr. Panička řekla, že to bude na draka, tak jsme ho pouštěli, lítal hodně vysoko. Vítr foukal pořád, byl silnější a ledovější, pak se zatáhlo. Jen jsme uklidili draka, začal padat sníh. Byla to pořádná fujavice, ale všichni se radovali. Kluci od sousedů hned vytáhli lopaty, že ho budou uklízet a házeli sníh přes plot. Jenže tolik zase nemrzlo a za pár dní sníh roztál.