Ptala jsem se čela,
proč se orosilo,
utrhla jsem růži,
vytryskla mi krev,
ptala jsem se srdce,
kolik lásky zbylo,
mluvila jsem k tichu
ve svých čtyřech zdech.

Hřála jsem si ruce,
chyběla mi síla,
roztančené vločky
stříbrem zvonily,
v unaveném srdci
stále láska byla,
ale rudá růže
zvadla za chvíli.