Teď je všechno bílé. Často se koukám do okna a tam je sníh taky, i na zahrádce je ho plno. Chodím tam po vyhrabané cestičce, do toho hlubokého se mi nechce. Nosím teplou zimní bundu, co jsem dostala k narozeninám. Je příjemná, hřeje mě a neškrtí.

V neděli psal Valda s paničkou, jestli chceme jít s nimi zase do lesa. Chtěli jsme. Oni u nás stejně měli jeden zapomenutý vánoční dárek a taky ještě lyže po paničce, které má dostat Ema. Všechno jsme to vzali s sebou, i bramboračku a palačinky, co přichystala panička k obědu, a šli jsme pak s nimi na procházku. Tam teda bylo sněhu, ještě víc než u nás.

Kolem nás se proháněli rodiny běžkařů i s dětmi, i starší paní na lyžích nebo s hůlkami, sportovci běhali, dokonce někteří se v tom sněhu prodírali na horském kole.

My s Valdou jsme šli v koleji a pořád jsme očichávali, kdo tam asi byl před námi. A co tam bylo pejsků, hodně! Byli malí, jako my s Valdou, ale i velcí, potkali jsme i pár starších. Jeden starý pejsek šel hodně pomalu, brodil se sněhem, trochu kulhal, ale vypadal, že se mu v tom bílém lese líbí. Nám se tam taky líbilo, moc.

Když jsme byli z lesa venku, museli jsme dávat pozor, abychom nešli po nasoleném chodníku a pro jistotu nám Valdova panička pěkně vymyla tlapky ve vaně a mě ještě trochu vyfénovala. Kabátky nám pověsila, aby oschly a pak nám dala psí dobroty, že jsme to v tom lese zvládli. On to byl prý v lednu nejstudenější den.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?