Postřehy z cest - Neapol - I. část

Když jsem měla v programu Neapol, byla jsem kromě památek nejvíce zvědavá na neapolský lid. Tedy na Napoletani. Jak píše Karel Čapek v Italských listech: "Krom té krásné přírody je tu hlavní znamenitostí původní neapolský lid."

Historické centrum se svými úzkými uličkami. Typickými neapolskými uličkami. Úzkými, kde je občas vyvěšené prádlo, kde se dá nahlédnout v přízemí dovnitř, neboť dveře jsou dokořán. Slyším volání z jednoho konce na druhý, vzkazy, pozdravy. Pouliční zpěváci, prodavači nabízejí dva rohy plodnosti pro štěstí za 1 Euro. Číšník před restaurací vás zve dovnitř a na náměstí carabinieri vše sledují. To vše patří k atmosféře tohoto města.

Napoletánci nikam nespěchají, ovšem turisté spěchají od jedné památky ke druhé. Stejně jako já. Rozhodnu se pro kostel San Domenico Maggiore, protože se chci podívat do sakristie, kde jsou pohřbeni aragonští knížata a šlechticové. Kostel a klášter sv. Dominika, kde Tomáš Akvinský r. 1272 založil teologickou fakultu, kde v 16. století studoval Giordano Bruno a kde po jedno století bylo sídlo univerzity pro studium práva, filozofie a teologie.

V kostele není nikdo. Před vstupem do sakristie prodává muž vstupenky. Koupím si jednu, on mi podává papír v angličtině s popisem. Když namítnu, že mluvím italsky řekne: Tak to vám udělám průvodce sám. Nikde nikdo. Jen my dva procházíme klášterem. Hrobové ticho. Jakoby tu stále působil duch Tomáše Akvinského, který zde přednášel. Stojíme v malé, skromně zařízené místnosti kde pobýval sv. Tomáš a ani jeden z nás nepromluvíme.

Vcházíme do sálu, kde je 45 rakví, kde jsou pohřbeni Aragonci. Průvodce, když vidí můj zájem, otvírá šuplata, ukazuje látky, historické rukopisy a další předměty. Tato návštěva mne zasáhne.

Sakristie s rakvemi
V horní části jsou pohřbeni Aragonci. FOTO: M. Přibová

Vládu aragonské dynastie založil po povstání r. 1282 Petr III., když byl povolán šlechtou na Sicílii proti Karlu I. z Anjou. Petr III. měl za manželku Konstancii, dceru sicilského krále Manfréda Sicilského a Beatrix Savojské, takže není divu, že si jej Siciliani povolali vládnout. Dokonce Dante Alighieri jej ve své Božské komedii umístil do Očistce.

I Manfréd, jeho tchán, byl zajímavá osobnost. Narodil se jako nemanželský syn císaře Fridricha II. Štaufského, /kterého známe od Zlaté buly sicilské/ a Blanky, dcery piemontského šlechtice. Původně milenecký vztah císař Fridrich zlegitimoval až na Blančině smrtelné posteli. Manfréd měl stejné intelektuální záliby jako jeho otec. Jsou mi sympatičtí, že skládali básně. Společně s otcem a bratry patřil mezi představitele sicilské básnické školy, podporoval univerzitu v Neapoli. I Manfréda Dante Alighieri umístil do Očistce ve své Božské komedii.

Nedaleko náměstí sv. Dominika se nachází palác Sangro a hned vedle Kaple Sansevero. Kaple Sansevero byla postavena jako pohřební kaple rodiny Sangro. Uvnitř se nachází mimo jiné socha Zahaleného Krista od neapolského sochaře Giuseppa Sammartina z r. 1753. Kristus je zahalen rouškou, která tak přiléhá k tělu, že se zdá průsvitná a je pod ní vidět bolestný výraz Krista a jeho rány na těle. Sám Antonio Canova se vyjádřil, že by dal deset let života za to, aby byl schopen vytvořit tak velkolepé dílo.

Zahalený Kristus
Fotky Zahaleného Krista jsou ofocené z pohlednice, zakoupené v kapli, je zde přísný zákaz focení. Stejně tak socha Cudnost z kaple, je ofocena z pohledu.

Rekonstrukce této kaple byla financována vévodou Raimondem di Sangro. Vévoda Raimond byl geniální vědec, vynálezce, alchymista, o kterém si lidé v Neapoli říkali, aby pronikl do tajemství přírody, že prodal duši ďáblu jako Faust a sám se ďáblem stal.

Palác Sangro je znám ještě jednou tragickou událostí. R. 1590 kníže Carlo Gesualdo přistihl svou krásnou manželku Maria D´Avalos a jejího milence Fabrizia Carafu in flagranti. Oba dva ubodal a jejich mrtvá těla vystavil na schodech svého paláce. V oné době zákony tolerovaly takovouto „vendettu“. Ovšem Carlo uprchl před pomstou příbuzných obětí a tři roky po tragické události oznámil zasnoubení s Eleonorou d´Este. Jeho jméno je spojeno nejen s vraždou manželky a jejího milence, ale také s hudbou, neboť byl skladatel sakrální hudby a madrigalů.

Po návštěvě kaple se posouvám k dómu, kde jsou ostatky sv. Januaria. Ale o tom až příště.

Ulička v Neapoli. FOTO: M. Přibová