O tom, kde jsem všude možně nasával

Samozřejmě i atmosféru. Fotka má tu výhodu, že připomene, co jste už zapomněli, včetně příběhu s ní spojeného. Spoléhat na paměť je ošidné. Mnohem jednodušší je mrknout a hned vím.

Než se vydám na východ, trošku se za letošní, nejen motorkářskou sezónou, ohlídnu u nás.

A začnu přímo v bydlišti. V Brně mají Vaňkovku, my máme Venkovku, tedy celoroční venkovní galérii.

Jarní Ždárské vrchy na jaře a přeskočím

do léta tamtéž. více viz ZDE

Předpodzim v Jeseníkách. Mezi balíky se připletl kostel. Balík může vážit i půl tuny, a když je na svahu umístěn hloupě, stane se vlastní setrvačností likvidační neřízenou střelou.

Opět kousek od baráku. Brněnec, Muzeu přežívších. Ano, to je ten Brněnec, známý z filmu Schindlerů seznam. První část, oddělená sklem, je už po zdařilé rekonstrukci,

ta druhá za sklem je řekněme...ještě rozdělaná.

Svojanov. Hrad netřeba představovat, ale hned pod ním si můžete zaveslovat, lodičku vám půjčí.

Moravská Třebová, dožínkové slavnosti, známé pod názvem Slamák.

Když jsme u Moravské. V nedalekém Dětřichově stojí památník obětem koncentračního tábora pro těhotné ženy.

O kousek dál haldy vytěžené hlušiny ze zrušených dolů aneb s ekologií si komačové hlavu nelámali, pustili kal do lesa. Samostatná fotoreportáž ZDE

Sečská přehrada taky z výšky

a nedaleká Chrudim k tomu.

Litomyšl, Lázně ducha aneb pohoda a

do plavek, sranda musí bejt.

Křenov, Zde vybíraji 24/7.

Podlesí a opět Ždárské vrchy. Ještě nižší věkový průměr návštěvníků

tu kazí rodiče a prarodiče.

Čertovina u Hlinska. Kdo se chce bát, má příležitost.

Rváčov, tak to už je morbidní.

Havlíčkova Borová, rodný dům Karla Havlíčka Borovského, to dá rozum.

Pardubice, Automatické mlýny. Budova navržená Josefem Gočárem, byla postavena v roce 1910. Do roku 2013 se tu mlelo, v roce 2023 byla dokončena rekonstrukce a od té doby tu melou různí řečníci, ale především tu sídlí multifunkční centrum.

Vendolí, kousíček od Svitav. Odhaduju, že bylo vystaveno sto kousků.

Mělice mezi Pardubice a Přeloučí. Hasičům se v jisté době říkalo Požárníci. Ať tak nebo tak, hasičem se člověk rodí bez rozdílu pohlaví.

Slatinice, automuzeum. Tak to prostě bylo.

Slavkov, zámecká zahrada, každoroční monstr sraz veteránů. Zúčastnil jsem se jako divák, nikoliv exponát.

Kousek od Slavkova u Mohyly míru.

Zbýšov. Muzeum průmyslové železnice z bývalé uhelné vlečky.

Tak schválně, k čemu sloužilo toto zařízení na kolejích.

Ústí nad Orlicí. Pokud se zdá, že Mikádo kouří proti srsti, tak jelo na postrku, tedy tlačilo. Až se rozjede do Letohradu, bude kouřit normálně.

Spolucestujícím mi bylo noblesní občerstvení v salónním voze.

Když je řeč o Letohradu. Poměr ceny, kvality a množství je v místní nádražce na světové špici. Dva obědy v jednom za 110 Kč.

Veselý Kopec u Hlinska, odpolední svačinka.

Svratka, muzem ještě nedávných časů

se vším všudy. I podle cigaretového obalu zjistíme, jak stárneme.

Brno technické muzeum. Údajně přišlo s podobnou ideou až druhé.

Ať tak nebo tak, Brno je zlatá loď, v tom je jednoznačně první a přesto nejede ani pendolíno. Samostatná fotoreportář ZDE

Praha, Werichova vila

a k tomu další velikán, Tutanchámon.

vodojemy v Brně. Úplné umělecké dílo. Samostatná fotoreportáž ZDE

Dvojnásobné potěšené očí v Neratově.

Kočí u Chrudimi. Památkově chráněný kostel postavený v roce 1397. Je zděný, s dřevěnou zvonicí a krytým mostem aneb suchou nohou na mši.

Orlické hory někde,

Orlické hory, Zdobnice. Před vjezdem do obce se nervní řidiči mohou odstresovat.

Český ráj. Pekařova brána, pojmenovaná podle našeho respektovaného historika. Moje teorie, mistři pečiva si chtěli cestu k zákazníkovi zkrátit, tak kutali, kutali...