Zcela jinak mluvím i s jednou pětaosmdesátiletou paní, která občas sedává na zastávce městského autobusu, když venčí svou malou postarší fenku. Obě znám už dlouhá léta. A když je vidím, jsem moc rád, že život běží stále tak, jak běžet má. Malá Polynka mě hned běží pozdravit a já jí projedu její relaxační hnědý kožíšek. Předem už vím, co mi bude ta stará paní povídat. Že se jí špatně dýchá, že už špatně chodí, a že proto na delší procházky už chodit nemůže. A tak dále. Stále stejné. Musím ji uklidnit, že jsem na tom podobně jako ona, přestože jsem o necelé čtyři roky mladší. Náš rozhovor je vždy skoro stejný a já jsem přesto vše moc rád, že babku vidím.

Komunikace s lidmi je vlastně jakýsi společenský proces, který je mi ve většině případů příjemný. Rozhodně preferuji takové osobní sdělování a přijímání informací před komunikací virtuální, jak poštou, tak přes počítačové sítě. Počítačové sítě, jako hlavní znak moderní doby, nám však přibližují informace o světě a také kontakt s těmi, kteří jsou pro velkou vzdálenost pro osobní konverzaci nedostupní. To je určitě jeden z pozitivních znaků moderní doby. Rád je využívám. Nic se ale nemá přehánět.

Při osobní komunikaci je důležitá vzájemná empatie, vnímání jeden druhého, třeba i prostředí, ve kterém se nacházíme. Rád chodívám s  klubovými přáteli do naší oblíbené hospůdky. Schází se nás tam pět až deset a já se s chutí s  nimi dávám do hovoru. Neřešíme tam žádné světoborné problémy, spíše své životy. Všichni už máme ta nejlepší léta za sebou, a tak si dobře rozumíme. A já mám přitom příjemné, až relaxační pocity, že nejsem na tomto světě sám.

Na jednom odborném webovém článku je pojem KOMUNIKACE rozveden až do nejmenších podrobností. Tak daleko já se nehodlám pouštět. To nechám odborníkům. Pro zajímavost jsem se ještě podíval na web, co o tomto pojmu říkají odborníci a někteří známí lidé. Zaujaly mě tam dva názory. Radim Ochvat, český novinář, říká:

„Jsem člověk debaty a komunikace a snažím se s lidmi mluvit. Nejsem člověk boje.“

A ještě jeden neznámý autor:

„Není to jen o tom, co říkáte, ale i o tom, jak to říkáte.“

S oběma názory vřele souhlasím. A ještě je nutné si uvědomit, že každý z nás vnímá společnost a svět a jeho současné problémy trochu jinak a to je třeba brát v jakékoli komunikaci na vědomí.