Na konci zimních cest
vždy tichý stojí dům,
podoben nějak otázce,
mraku či zázraku.

Jako by strážcem byl
všech lidských toužení,
i v zimě bílá zahrada
zavoní růžemi.

Jak byl by ostrovem
v tom šedém moři smutku,
v krbu se topí polínky
z žalu a ze zármutku.

       __ __ __

Tak často mívám sen
o domu s kuráží
a klidným spícím psem
na slunném zápraží.