Mezi rameny, co spěchají v tónu šedi,
uklouzla tiše jak stín z podpaží,
múza je vrtkavá, jak všichni vědí,
ztracená v davu bezmocně naráží.

Chtěla se nadechnout, zakřičet do mraků,
kdesi dál bloudí teď v jiném kabátě,
uvízlá v rytmu cizích kroků, přízraků,
hledajíc cestu blýskat se ve zlatě.

Možná ji někdo pod lavičkou najde,
nebo ji vítr rozfouká do oken,
zatímco davu proud klidně si dál jde,
ty jsi se zastavil bezmocný jen.