Když si "děvčica" z Hané vezme horolezce z Valašska

V pátek na svatého Jiří to bude už 55 let, co jsme si řekli své ano a slíbili, že si budeme věrni, a že si budeme oporou v dobách dobrých i zlých. Ten den se na radnici v Hulíně se svatbami roztrhl pytel, byly celkem čtyři.

Letos budeme slavit už naši Smaragdovou svatbu. Těžko spočítáme, kolik jsme toho spolu ušli, a že těch kilometrů nebylo zrovna málo, nebyly to desítky, ale stovky.

Když jsem se s manželem ve svých 22 letech seznámila, nevylezla jsem do té doby na žádnou horu. Můj rodný Tlumačov leží na úplné rovině, nikde široko daleko ani kopeček. Jediný kopec, který jsem znala, byl sv. Hostýn, tam jsme ale vyjížděli autobusem. Byla jsem sice se školou na nějakých poznávacích výletech, ale spíš se jednalo o prohlídku památek, a v Krkonoších nás na Sněžku vyvezla lanovka. Jediné, co jsem trošku zvládala, bylo lyžování, tam nás ale nahoru vyvážely vleky.

Když je člověk zamilovaný, udělá pro toho druhého i nemožné. Zakoupila jsem si pohory, a moje turistická budoucnost začala. První pěší tůru, na již zmiňovaný Hostýn, jsem nakonec zvládla. Horší to bylo při 12 km pochodu z Pusteven přes Radhošť do Rožnova p.R. To jsem málem nepřežlla, nohy jsem měla samý puchýř. I moje budoucí tchýně byla na mé straně.

Nakonec jsem souhlasila i s tím, že na svatební cestu vyrazíme do Vysokých Tater k Zelenému plesu na Brnčálovu chatu. Osud mě ale od náročných vysokohorských tůr osvobodil. Před odjezdem mi to pan doktor zakázal. Byla jsem těhotná, takže manžel jel sám, a odchodil si to i za mě.

Když přišly děti, jezdil manžel na své milované hory sám s kamarády. On si totiž myslel, že děti se narodí s batohy na zádech, a budou po horách skákat, jak kamzíci. Jejich nejčastější dotaz byl: "Jak je to ještě daleko?" a "Kdy už tam budeme?" Když byl prostřední dceři jeden rok, přesně na den jejích narozenin, pokoušel se zdolat na Kavkaze horu Elbrus. 300 m pod vrcholem přišla krize, a nahoru to nedal. Zážitek z krásných hor mu ale zůstal na celý život. Elbrus je vysoký 6542 m.

Nicméně s přibývajícími roky jsme já i děti zjistili, že procházka naší krásnou přírodou není zase tak špatná. Když odešly z domu, láska k horám jim zůstala. I já jsem turistice propadla, a vzdálenosti i převýšení jsem s věkem zvyšovala. Nejvíc jsme toho s manželem nachodili po odchodu do důchodu. Taky jsme uvítali i to, že po sametové revoluci nám bylo umožněno poznat i jiné evropské hory.

První setkání s velehorami, mimo naše území, bylo v červenci v roce 1999. To jsem byla ještě v pracovním procesu v jednom strojírenském závodě. Tam nám nabídli vstup do turistického kroužku, se kterým jsme procestovali celou naši republiku i zajímavé kouty v zahraničí. Prvním zájezdem, kterého jsme se s ním zúčastnili, byly Rakouské Alpy. Za městem Hallstatt nás lanovka vyvezla nahoru do hor, kde jsme prožili krásný týden uprostřed rakouských velikánů. Na chatě byla terasa, a z ní se od nich hezky odrážely naše zpěvy při kytaře. Tůry na sněhu i mezi trsy jarních kytek byly nezapomenutelné. Ti zdatnější z nás se vydali i na horu Hoher Dachstein, vysokou 2995 m. Manžel byl jedním z těch, kteří vrchol hory pokořlii.

Chata

Vrcholová

CHORVATSKO - POHOŘÍ BIOKOVO - září 2006

My dva patříme k těm, kteří nevydrží ležet někde na pláži u moře pod slunečníkem. Moře máme rádi, ale víc nás baví po koupání prozkoumávat okolí. Toho roku jsme byli s jednou olomouckou cestovkou v Dalmácii, v rekreačním městečku Drvenik. Nad mořem, nad celou Makarskou riviérou, se vypíná pohoří Biokovo. Na úpatí těchto hor jsme objevili ráj na zemi. Olivové háje, mandloně, vinou révu, smokve, malý hřbitůvek a cestičky mezi nimi. Když jsme se vraceli z našeho lodního výletu na ostrov Korčula, nálada na lodi byla hodně romantická - grilované ryby, víno, racci..., prohlásil manžel při pohledu na pohoří na obzoru, že by se chtěl podívat na to, co je na druhé straně hor. Tehdy jsem udělala velkou chybu, že jsem mu řekla, že v tom nevidím problém. Vytipovali jsme si nejnižší sedlo vlevo od našeho hotýlku. Druhý den jsme si nechali udělat místo snídaně balíčky, a vyrazilii na hodně nebezpečnou cestu. Zpočátku tam vedly vyšlapané cestičky, ty však potom zmizely. Zůstaly jen kameny, vypálené porosty a stáda divokých koní. V jedenáct hodin, asi 150 m pod vrcholem, jsem řekla, že dál nejdu. Manžel uvázal na nějakou větvičku kapesník a přikázal, že se nemám ani hnout. Potom pokračoval ve výstupu. Když se dlouho nevracel, tak jsem si poplakala, rozloučila jsem se s blízkými, a vydala jsem se ho hledat. Bylo 12. září, zrovna ten den jsme měla svátek. Potom, ke své radosti, jsem ho uviděla, jak sestupuje dolů. Tuto naši nerozvážnost jsme přežili, nikdy bychom to ale už neopakovali. Tato místa jsou prý plná zmijí, a dva české turisty tam do dneška ještě nenašli. A co bylo na druhé straně? Pohoří se pomalu svažovalo do údolí a na obzoru byly roztroušené osady a vesničky.

Mirek

Mezi olivami

Sedlo

Biokovo

ITALSKÉ DOLOMITY 2009

V tomto roce v květnu jsme se vydali s jednou cestovkou do Italských Dolomit. Ubytováni jsme byli v hotelu ve městě Cavalese v oblasti Val di Fiemme. Z okna hotelu jsme viděli na sjezdovku, která vede do horského střediska Alpe Cermis. Domorodci říkají, že hora Cermis je prokletá. Vede na ni lanovka, na které se staly dvě velké tragedie. První, před 50 lety 9. 3. 1976, kdy se přetrhlo nosné lano a kabina lanovky se 43 lidmi se zřítila z výšky 60 m k zemi. Přežila jen jedna 14letá dívka.

Druhá nehoda se stala 3. února 1998. Američtí piloti se ten den rozhodli "z hecu", že podletí nosné lano lanovky. Křídlem letadla ho však přetrhli, a kabina s 20 lidmi se zřítila do propasti. Všichni zahynuli.

Na této sjezdovce naproti Cavalese vyhrál v roce 2008 náš běžec na lyžích Lukáš Bauer poslední etapu Tour de Ski. A my jsme se rozhodli, že si tu jeho cestu k vítězství projdeme po svých. Oželeli jsme zájezd do města Trenta za historickými památkami, a raději jsme se vydali na celodenní výstup (a sestup) na horu Cermis. Za celý den jsme potkali jen dva lyžaře, kteří profrčeli okolo nás. Lyžařské středisko nahoře bylo úplně opuštěné, lanovka, hotely a chaty zavřené.

Sjezdovka v Cavalese

Opuštěná lanovka

Jsme nahoře

Opuštěný hotel

ZAKARPATSKÁ UKRAJINA 2012

To jsme se spojili, naš "turisťák" a hodonínská cestovka, která se zaměřuje na tyto končiny, a rozjeli jsme se prozkoumat nám neznámou krajinu, která v minulosti byla součástí našeho území. Ubytováni jsme byli v dřevěném hotelu v Jasini, kam až od nás vedla kdysi i jednokolejka. Krajina tam byla moc hezká, neudržované cesty už byly horší.

Měli jsme v plánu vystoupat na tři nejvyšší hory. Vzhledem k hodně horkému počasí jsme nakonec přešli jen Bliznicu a horu Pětros. Do sedla nás, za deset EUR, vyvezl kamarád našeho průvodce Váňa svým gruzavikem. Tu úplně nejvyšší Hoverlu jsme vzdali. I tak pobyt v těchto horách patří k našim největšním zážitkům

Bliznica

V sedle

Pětros

Ukrajina

EXPEDICE BALKÁN 2013

Tuto nezapomenutelnou akci zorganizoval náš kamarád Jarda. Domluvil zapůjčení mikrobusu s řidičem, původem Řekem, který naši plánovanou trasu dobře znal. Tak jsme začátkem srpna mohli vyrazit za dobrodružstvím. Čekal nás přejezd Maďarskem a Srbskem. V Bulharsku jsme vyjeli lanovkou do pohoří Stará Planina, kde jsme vystoupali na horu Vasil Levkij vysokou 2166 m. Noc jsme přečkali ve spacáku v místech, kde žijí medvědi. Potom jsme se přesunuli do Řecka, kde jsme objeli poloostrov tzv. Prostřední prst, a našli jsme místa na stany v jednom letovisku u moře. Navštívili jsme Kláštery Meteora, a přesunuli jsme se do dalšího kempu pod Olympem. Ještě nás čekal nejhlubší kaňon na světě - Kaňon Vikos dlouhý 10 km. Na zpáteční cestě jsme to vzali přes Makedonii, a přespali jsme u Ohridského jezera u města Ohrid. Domů zase přes Srbsko, Maďarsko a kousek Slovenska.

Balkán

Bulharsko Stará Planina

Stoupáme

Hory

Hora Vasil Levskij 2166 m

Na vrcholu

Řecko - Kláštery Meteora

Klášter

Řecko - Kaňon Vikos

Kaňon

Po skalách

Jezírko

Místo stanu tento hezký hotýlek

Hotýlek

ITALSKÉ DOLOMITY 2014

V tomto roce jsme se vrátili do nám známých Dolomit, tentokrát s Hulínskou farností. Olomoucká diecéze vlastní ve sv. Martinu velkou chatu, kterou pronajímají věřícím z celé ČR. Z Hulína vyrazila parta vášnivých horolezců, včetně pana faráře, a k nim se občas přidal i manžel. Lozili po feratách, a já jsem zatím s kamarádkou zdolávala dostupnější výšky

Tři zuby

Horolezci

Uprostřed hor

Já s Martou

Adrenalin

NORSKO 2016

Další cesta s naší cestovkou vedla na sever do Norska. Pobyt byl zaměřen hodně na turistiku. Prošli jsme okolo jedné rozvodněné řeky, vydali jsme se k ledovci, a sešli po řetězech přes horskou silnici se šestnácti zatáčkami. Jinak jsme hodně pluli po fjordech a atobusem přejížděli tunely a vysoké hory.

Norská krajina

Přes potok

Ledovec Jostedalsbreen

U ledovce

U vodopádu

Mirek

Silnice

Cesta

SLOVINSKO 2017

Další kroky s naší osvědčenou holešovskou cestovkou vedly do opomíjeného Slovinska. Tato země má hory, moře i historické památky.

Vogel 1923 m - Nahoru jsme se vyvezli lanovkou, a prošli jsme se po vrcholu.

Slovinsko

Nad lanovkou

V horách

ŠVÝCARSKO 2021

Poslední zájezd do hor, než nám naše cestovka po covidu zkrachovala. Přemisťovali jsme se vlaky a lanovkami. Naše tůry, tak to byl spíš sestup dolů do údolí, a to nám vyhovovalo.

Velikáni