Babi, ty pomáháš v kuchyni? Pracující senioři znají předsudky

Uvaděčka v divadle, pomocná síla v kuchyni, uklízečka v domově seniorů, pracovník ostrahy, recepční… Tyto profese často vykonávají senioři. Někdy se kvůli tomu setkávají s nepochopením.

Dědo, copak to máš zapotřebí? Tuto otázku položila dcera třiasedmdesátiletému Ivanovi, který pracuje na vrátnici jednoho domova seniorů.

„Dcera to bere tak, že jde o jaksi podřadnou práci, což si nemyslím. Prostě zapisuju návštěvníky domova, ohlašuju jejich návštěvy a koukám na kamery, jestli je na zahradě a na chodbách vše v pořádku,“ vypráví Ivan a pokračuje: „Mně to připadá jako práce užitečná, několikrát jsem například na kamerách viděl, že někdo z klientů potřebuje pomoc, jedna paní upadla, takže jsem mohl rychle přivolat pečovatelky, které zrovna měly jinou práci a třeba by si toho maléru nevšimly tak hned. Je to tady dobře zorganizované a ještě si navíc pokecám, jsem mezi lidmi.“

Jenže jeho dcera i syn tvrdí, že by jako bývalý inženýr ve vedoucí funkci neměl penzi trávit jako vrátný. „Ještě si lidi budou myslet, že nemáš peníze, ale máš přece slušnou penzi, nic nepotřebuješ,“ říkají mu.

„Obávám se, že nejsou schopni pochopit, že mi práce přináší pocit, že jsem něco platný a že díky ní mám stále s kým mluvit,“ podotýká Ivan.

„Je spousta profesí, které si bez seniorů v současné době neumíme představit. Lidé vyššího věku nacházejí uplatnění v ostraze, na recepcích podniků, jako prodavači vstupenek, uvaděči, ale také v pohostinství, kde dělají pomocné práce, například působí jako výpomoc v průběhu výdeje obědů,“ uvedla Jana Ouředníčková, která vede spolek Senioři České republiky.

Personalisté se shodují, že například v sociálních službách nyní pracuje řada lidí vyššího věku a je tam o ně zájem, protože mladí se do profesí pečovatele moc nehrnou, případně v ní dlouho nevydrží. Jenže nejde o prostředí, které by na trhu práce bylo považováno za prestižní.

Své o tom ví sedmašedesátiletá Věra, která chodí třikrát týdně uklízet do domova seniorů. „Syn je naštvaný, říká, že se za mě stydí. Nabízí mi peníze a nechápe, že já to nedělám kvůli peněz. Tedy, jsou pro mě přilepšením, to jistě, ale hlavní pro mě je, že se hýbu, že jsem v kontaktu s lidmi. Ten domov je kousek od mého bydliště, takže mě ta práce nijak nezatěžuje. No a až budu cítít, že zatěžuje, tak jí prostě nechám,“ vysvětluje.

Podle průzkumu projektu Neviditelní by přes patnáct procent dotazovaných lidí chtělo pracovat i v penzi. Čtyři z deseti respondentů starších čtyřiceti let však vyjádřili obavy, že pracovních pozic pro seniory bude nedostatek a že je firmy nemají zájem zaměstnávat. Což je nyní realitou. V některých oborech senioři nemají šanci najít uplatnění, v jiných je po nich naopak poptávka, ovšem je to často jen proto, že v nich nikdo jiný pracovat nechce.

S tím, jak populace stárne, je ovšem už nyní jasné, že pracujících seniorů bude přibývat. Jednak proto, že mladých lidí bude málo, jednak ale také proto, že mnozí mají potíže vyžít jen z penze.

„Podíl seniorů, kteří obtížně vycházejí se svými příjmy, je výrazně vyšší než u zbytku populace. V souvislosti se stárnutím populace lze očekávat, že tato skupina bude dále narůstat a její zranitelnost se bude prohlubovat. Setrvání na trhu práce lidem přináší nejen prevenci před propadem životní úrovně, ale i prevenci před sociální izolací a udržení lepší psychické i fyzické kondice,“ říká Jana Pikardová, manažerka projektu Neviditelní.

Podobnou zkušenost nedávno udělala sedmdesátiletá Marcela z Ostravska. Před dvěma roky ovdověla. Dokud žili s manželem ze dvou důchodů, měli se dobře. Když zůstala sama, společenství vlastníků bytů v domě, v němž bydlí, se rozhodlo pro velkou rekonstrukci. Zvedla se částka, kterou musí platit do fondu oprav, pokazilo se jí staré auto, úspory se tenčily. „Najednou byly mé výdaje v některých měsících větší než penze. Děti nemám, zůstala mi jen sestra, která je starší a není na tom zdravotně dobře. Tak jsem si našla práci jako pomocná síla v kuchyni. Na jedné straně to můžu jako bývalá učitelka brát jako degradaci. Na straně druhé jako záchranu. Něco si přivydělám a ještě jsem mezi lidmi, protože jsem měla štěstí, že jsem se dostala do kolektivu super ženských. A navíc bylo vaření vždycky mým koníčkem, takže mi práce v kuchyni fakt nevadí. Já rozhodně budu v penzi pracovat, dokud budu schopná,“ uzavírá své vyprávění.

Někomu tedy může připadat nabídka profesí pro seniory poněkud podřadná, někomu naopak taková práce změní život k lepšímu.