Jednoduché a krásné. Sám jsem kdysi napsal báseň, zčásti rýmovanou, která začínala "Tatínek odešel a nezanechal vzkazu..."

Moc krásná báseň... Já svého otce ztratila před 46 lety... Byl skvělý. Škoda že tu nebyl déle...

Inko, smutné, nepoznala jsem lásku svého otce od mého narození, nepoznala jsem ho vůbec.

Iveto, tomu samozřejmě rozumím, že jste ho pochopila v dětství. Vždyť váš vztah byl přesně takový, jaký má mít otec s dcerou. Spíš jsem měla napsat, že jsem tátovi odpustila, když jsem ho viděla sklíčeného s výčtkami svědomí. Pochopila jsem, že ho všechno trápí.

Paní Ingrid já ho pochopila v dětství, ve své dospělosti, bohužel odešel tam odkud není návratu v době, kdy přestože slíbil, že tu bude, slib nedodržel. Velmi bolestivé, byl víc než potřeba, nejen pro dospělou dceru. Co člověk to jiný osud, věřím, že Vaše vzpomínky jsou jaké jsou, jiné...

Děkuji vám děvčata za přečtení. Iveto, vaši básničku tatínkovi jsem si přečetla, dala pět hvězdiček a to je moc hezké takový vzájemný vztah otce a dcery. Já jsem si cestu k tátovi hledala v dospělosti, bylo to bolestivé pro oba dva. Ale pochopila jsem ho, bohužel až jako dávno dospělá.

Smutné. Bohužel těch případů je stále dost, že dítě mnohdy otce nepozná.

Alenko i o tom je život..., bohužel. :-(

Moc krásné Ingrid... i já jsem napsala kdysi a uveřejnila zde vyznání tátovi: https://www.i60.cz/clanek/detail/36696/cestovani-s-tatou

Krásné a moc smutné ♥