Plánovala jsem návštěvu Stavovského divadla s nejmladším vnoučkem, vstupenku jsem nabídla i kamarádce. Byla dubnová zima, nakonec se jí jet se mnou na výlet do Prahy nechtělo. Dcera měla zrovna volno, tak jsme si daly sraz před divadlem v úplně jiné sestavě.

Představení, Opera nás baví/Opery pro děti, bylo tradičně pěkné. Paní Jiřina Marková, bývalá sólistka opery ND, sestavuje moc zajímavé díly už mnohaletého cyklu. Několikrát jsem se již zúčastnila s menšími vnoučaty. Tento byl o pohádkových námětech v operách. Začal úryvky z opery Kominíček, potom pokračovaly ukázky pohádkových námětů v operách Antonína Dvořáka Rusalka a Čert a Káča, dále krásné dětské sbory z opery Perníková chaloupka. 

Děti zpívaly a tančily s nadšením, výkony byly úžasné, slyšely jsme známé árie v provedení mladých zpěváků. Po celou dobu, hodinu a půl, všechny zpěváky doprovázela mladá pianistka, autorka paní Marková s humorem pořad provázela.

Jediné, co se mi nelíbilo, že tentokrát nechala děti křičet, překřikovat se a pobízela je k velmi hlasitému projevu, kdy jí měly odpovídat na otázky. Ano, jde o interaktivní představení, zapojení diváků .. Minule se děti hlásily, paní moderátorka je vyvolávala, ale možná jí to přišlo zdlouhavé nebo zastaralé?

Dříve za každou odpovědí běhala mezi sedadly děvčata s košíčky a rozdávala bonbóny, to dle mého názoru působilo rušivě, byť akčně. Tentokrát paní Marková rovnou házela divákům bonbóny, inu, je to její pořad. Už mne to ani tolik nepřekvapilo, ale moje dcera byla tak trochu v šoku, když dětský sbor nádherně a se vším zaujetím zpíval finále, paní autorka chodila před nimi a házela bonbóny do hlediště.

Nejen děti, ale i dospělí milovníci oper rádi navštěvují tyto pořady, které jsou věnovány vždy některému skladateli nebo tématu. Posloucháme krásnou hudbu, dovíme se různé zajímavosti z operního světa, popř. něco navíc. Tady zrovna, v souvislosti s Kominíčkem, od kdy a kde začali fungovat kominíci a proč kominík nosí štěstí. Marie Terezie údajně kontrolovala práci kominíků a sáhla si na kabát jednoho z nich, jestli je řádně ušpiněný. Ruku měla od sazí a řekla:,,Tak to máte štěstí!“. Pracoval poctivě.

Procházku po Praze jsme museli zkrátit, vnuk byl nachlazený, celou dobu v divadle potají smrkal, nechtěl rušit. V pátek šel z plavání s mokrou hlavou bez čepice, a že byla pěkná zima! Setkání jsme ukončili krátkým posezením u kávy a čaje, vyprovodila jsem je k autu a zbytek odpoledne jsem strávila procházkami Prahou sama.

Večer jsem šla ještě s Betynkou na náš okruh, ani manželovi se nechtělo ven, foukal vítr, však se stačí teple obléknout, i Betynce jsem dala zimní bundu.

Když jsem pak sundala hodinky, měla jsem za den nachozených 15 km, docela slušný výkon.

Hlavu jsem měla plnou dojmů a energie z pěkného dne jsem měla tolik, že jsem samou spokojeností nemohla usnout. Příští měsíc nás čeká už opera celá, snad bude teplo a vnuka to v Národním divadle bude bavit.